FIREFORCE je belgická skupina, která právě vydává debutové album „March On“. U takové události je vždy důležitá interakce prvních dojmů, které můžou být v dnešním přealbovaném světě zásadní pro vnímání kapely a další případný úspěch. Takže to máme obal desky. Hm, ten tedy nijak zvlášť neoslní, naopak, ostrá kýčovitost z něj vyzařující nakousne naší trpělivost poprvé. Pak tu máme internetovou prezentaci, neboli oficiální stránky kapely. Když se např. budu chtít dozvědět něco o historii této smečky, otevře se mi velice špatně čitelný text, což onen první dojem pošramotí podruhé, tentokrát ještě mnohem důrazněji. Copak si proboha nemůžou členové FIREFORCE takové podstatné věci ohlídat? Spíše to vypadá, že jim je to celé tak trochu u zadnice. Dobrá, třeba ještě všechno napraví zážitek z hudby, který je samozřejmě nejdůležitější...
Při pohledu na celkové hodnocení je ale jasné, že ani v této oblasti žádný velký důvod k radosti nenalezneme. Klišovitost obalu potvrdí i názvy a texty skladeb, které jakoby do současnosti propadly černou dírou z období MANOWARské nadvlády. No a hudba je na tom podobně, což by možná šlo akceptovat, kdyby byla přítomna alespoň nějaká tvůrčí nápaditost. Ta se ale projevuje velmi sporadicky, o melodické atraktivitě ani nemluvě. Zde se hraje tisíckrát obehraná písnička na silácká témata, válečnou vřavu a heavy metalovou urputnost. Jenže když tomu chybí kompoziční talent, mění se ona prvoplánově tlačená energie ve svůj opak a v konečném výsledku to je nuda jako ve dvou Brnech.
Potenciál některých skladeb navíc táhne dolů frázování a vokál zpěváka Flypa, který ničím neoslní, ostatně stejně jako jeho pseudonym. Energie thrash metalem nasáklých riffů postrádá z výše uvedených důvodů přenositelný efekt. Vše působí uměle a pod pozlátkem zvukové i řemeslné kvality detekujeme důkazy zoufalé tuctovitosti. Na albu není skladba, která by mě vyloženě zaujala a nabídla alespoň pár důvodů k opětovnému poslechu. Proto vám album „March On“ nemůžu a hlavně ani nechci doporučit.
|
