Ty Tora Tora snad znám, říkám si, když na mě v přehledu novinek vykouklo album „Revolution Day“ od této kapely. Po kratším pátrání v paměti je jasno. To je ta kapela, která koncem osmdesátých let těžila z boomu hairmetalu a měla to štěstí jako další kapely podobného ražení typu Cats In Boots, Wildside, Vow Wow, I Napoleon, Lone Justice a řada dalších, že se pár jejich skladeb dostalo na MTV. Nic víc, nic míň. Proč taky. Hudebně tahle kapela nikdy příliš zajímavá nebyla, s hvězdami typu Mötley Crüe, Poison, Cinderella nebo Ratt se nikdy rovnat nemohla. Ale což, až tak blbé to taky nebylo, aby člověk nad jejich deskou hned lámal hůl.
Pár informací k novému albu. I když „Revolution Day“ papírově vychází v únoru 2011, není to žádná nová nahrávka. Tora Tora totiž postihlo to, co několik jejich souputníků jako třeba Vain (ti jsou asi nejznámější, protože byli rozhodně nejlepší), Felony, Gynger Lynn, Sweet Sybill nebo Shake City. Vydavatelská firma, která ve snaze udělat z Tora Tora (asi díky jejich účesům) nové Poison najednou zjistila, že víc letí bradky a kostkované košile ze Seattlu, pustila kapelu k vodě. A bylo jim úplně jedno, že mají zrovna roztočenou desku. Utnula peníze a skladby putovaly do šuplíku. A někdo, možná ten, kdo v roce 1994 rozhodl o zastavení nahrávacího procesu, měl ten nápad, že letošní únor je nejideálnější měsíc k tomu, aby se „Revolution Day“ oprášila.
No nevím. Jsem k takovým aktivitám skeptický. Jako příklad postačí třeba Vain s jejich „All Those Strangers“. Tuhle kapelu mám vyloženě rád. Jenže když loni „All Those Strangers“ po dvaceti letech vyšla, už mě neoslovila tak, jako když jsem si ji pokoutně sehnal koncem devadesátých let v samizdatové podobě. Podobný problém mám s dalšími alby. Čili i s „Revolution Day“. A to předesílám, že jsem Tora Tora neměl nikdy tak rád jako kapelu Davyho Vaina.
Dnes, jak každý dobře ví, je doba, kdy se hair metal vrací s obrovskou silou. Vznikají nové kapely typu (když pominu vlajkonoše Crashdïet, což už jsou dneska klasici) Reckless Love, Billion Dollar Babies, Crazy Lixx, Vains Of Jenna, Skill In Veins nebo King Lizard a každá z nich dnešnímu posluchači toho řekne rozhodně víc než oprášená, sedmnáct let stará záležitost od Tora Tora, která se tváří jako novinka. I když nic proti ní. Najde se tu i několik slušných věcí jako třeba hitová „Shelter From The Rain“ nebo ostrá „Little Texas“, ovšem ve výsledku (když k tomu připočtu neprůbojný, době vzniku poplatný zvuk) je „Revolution Day“ vcelku zbytečná deska. Aktivním pamětníkům začátku devadesátých let možná udělá radost, já bych si ji pustil tak zhruba jednou za rok, kdy už budu hodinu bezradně zírat na poličku s CD a přemýšlet, čím vyplním nudné nedělní odpoledne, kdy v televizi nic nedávají, všechny dobré desky jste už slyšeli a zbytek rodiny se radši s nikým nebaví, protože zítra bude pondělí a musí se do práce...
Jen velice stručně k hodnocení. Takových alb na přelomu osmdesátých a devadesátých let vycházely mraky. Ani tehdy by deska nebyla ničím výjimečná. Ale tenkrát bych to viděl tak na lepší průměr. Dneska je to bohužel už pod „pětkou“.
|
