Jméno zpěváka Garyho Cheronea asi nemusím nikomu představovat. Každý rozhodně zná baladu „More Than Words“, se kterou Cherone a jeho Extreme udělal ze začátku devadesátých let díru do světa. Extreme ale kritika zaškatulkovala (hlavně díky jejich image) do přihrádky hair metal, což nebyla zase až tak úplně pravda. Jejich skladby jako „Kid Ego“, „Decadence Dance“ nebo „Get The Funk Out“ naznačovaly zcela jiné ambice, než měli třeba Poison nebo Warrant. Jenže když přišel seattleský boom, Extreme to spláchlo stejně jako klasické hair metalové kapely. Trojka „III Sides To Every Story“ si v porovnání s úspěchem „Pornograffitti“ (kde byla „More Than Words“) vedla mizerně a následující „Waiting For The Punchline“ s odklonem od přímočarého rocku byla jen pověstný poslední hřebíček do rakve. Extreme se pak na více než deset let rozpadli a Cherone přijal místo zpěváka ve Van Halen. Ani tam se mu nevedlo. Album „Van Halen III“ zoufale propadlo, fanoušci neskousli odchod Sammyho Hagara a Cheronea za svého nepřijali. Pak se zpěvák na dlouho dobu odmlčel, aby nakonec vrátil s kytaristou Nunem Bettencourtem do hry Extreme. A dnes představuje svůj boční projekt Hurtsmile. Ten postavil se svým bratrem Mikem. „Chtěl jsem udělat přímočaré rockandrollové album,“ řekl Cherone na adresu debutu Hurtsmile. A to se mu taky povedlo.
Úvodní „Just War Theory“ pohání hladové riffy Mikea Cheronea, které čerpají to nejlepší ze studnice Nuna Bettencourta, druhá „Stillborn“ zase připomene rhythm n´bluesové začátky Aerosmith, ale v Cheronově hlase je trochu cítit i ovlivnění grungem. Následující „Love Thy Neighbor“ má sice zemitou bluesovější sloku, ovšem refrén nezapře hitové ambice. „Kaffur“ je jen výplň místa, nijak zvlášť nápadná věc, která koketuje s kytarami ve stylu Soundgarden, ale jak známo, jen z pořádného riffu dobrou věc nepostavíš. Podobný problém má i skladba „Slave“, která má sice zapamatovatelný refrén, ovšem její nervní nálada je trochu mimo mísu této desky. Počínaje pětkou „Painter Paint“ dostává deska i jinou tvář. Kapela se pustila do jakéhosi písničkářství, ze skladby je cítit folk a trochu psychedelie šedesátých let.
Ještě několikrát za těch padesát minut, co album obsahuje, nahlédneme do tohohle jako by jiného světa Hurtsmile. Ovšem při důkladném zkoumání těchto pomalých věcí, které nemají s už zmiňovanou „More Than Words“ mnoho společného, je nad slunce jasnější, že nejpovedenější kousek se ukrývá až na konci desky a nese název „The Murder Of Daniel Faulkner“. Mike Cherone čaruje s akustickou i elektrickou kytarou a spojení jeho nástroje s hlasem bratra Garyho vytváří jedinečnou syntézu dylanovského písničkářství.
Když tedy celou záležitost uzavřeme, dá se říci, že komu se líbí Extreme, toho určitě debut Hurtsmile nezklame. Má ambice zasáhnout i jiné posluchače, kteří mají Extreme zaškatulkované v hair metalovém ranku a při vyslovení názvu tohoto stylu se jim zrovna nedělá dobře. Bratrům Cheronovým se povedlo natočit vyspělou rockovou desku, která sice postrádá patřičný stadiónový hit, který by album dostal do povědomí široké veřejnosti, ale o to jim asi ani nešlo. Natočili si desku pro radost a je to z toho také cítit.
|
