Tak nám Vláďa Šafránek vydal druhou sólovku. Celé to působí zatím jako utajená akce, ale jak se zdá, propagace na „Buccaneera“ se začíná rozjíždět a Vláďa se zase dostává do různých časopisů, odkud se ztratil po svém odchodu z Harleje před pěti lety. Jasně, je členem Walda Gangu, se kterým před třemi lety vydal dobrou eponymní desku a letos snad připravuje druhou, ovšem stále je spojován se svou někdejší kapelou, se kterou udělal takové perly jako „Jůlie“, „Zfetovanej“, „Volání krve“, „Čikuli“ nebo „Zrzi zrzi“. „Buccaneer“ sice na tom nic nezmění, ale když jej porovnám s novinkou Harleje „Máme vlka“, tak si myslím, že může být náplastí na rány, které Harlej fanouškům s poslední deskou uštědřil.
Šafránek má samozřejmě snadno rozpoznatelný hlas. Tady je jasně slyšet, že Harleji vždycky dával jeho nezaměnitelnou tvář, kterou přenesl k „Buccaneerovi“. Dalo by se říct, že Šafrdova sólovka je dneska mnohem víc harlejovštější než současný Harlej. Už úvodní „Pod pirátskou vlajkou“ (s výborným textem Daniela Landy) se každému starému příznivci Harleje radostí rozbuší srdce a s refrénem můžeme směle zavzpomínat na časy desek „Harlejova kometa“ nebo „Zastavte tu vodu“. Titulní „Buccaneer“ má zase nakažlivý refrén, že si jej budete prozpěvovat celý den, protože je tak působivý, že vám z hlavy nevyleze.
Právě titulní věc představuje Šafránka i jako textaře a můžu říct, že je to vcelku příjemné překvapení. „Dopis pro tebe“ by se možná (pochopitelně kdyby to nebyla autorská věc) hodila víc do repertoáru Walda Gangu (celá kapela na „Buccaneerovi“ zpívá sbory), ale i tady Šafránek, zejména v refrénu, dokazuje, že jako textař byl vždycky trochu podceňovaný. Samozřejmě se někde nevyhneme křečovitostem typu „Slábnou – nedoletí, stárnou – umírají, pláč uspávají“ (Pláč duší), ale to je jen výjimka. Vcelku zajímavý je duet s Olgou Lounovou „Vím, že ty víš“, kterážto skladba (ještě se závěrečnou, skoro až doommetalovou „Růže a lilie“) se naprosto svou baladickou náladou vymyká jinak klasicky rozjařenému duchu desky.
„Desperát“ s textem hostujícího Xindla X je klasickou hymnou starých Harlej, s pořádně nařvaným refrénem a motörheadovskými riffy. Stejně tak „plzeňská hymna“ „Ó Bory“ a následující „Kostitřes“, což jsou ostré dvouminutové rock n´rollovky. Prostě když tyhle věci posloucháte, povzdechnete si, že je možná trochu škoda, že to Šafrdovi a zbytku Harleje pospolu nevydrželo. Pak si ale uvědomíte, že není důvod brečet nad rozlitým pivem a je lepší si „Buccaneera“ pustit znovu.
I když se to možná Šafrdovi nelíbí, srovnávání s Harlejem se stále ještě nevyhne. Co ho ale může hřát u srdce je fakt, že to svým kolegům začátkem roku 2011 natřel na plné čáře. A dokonce i s kytaristou Harleje Martinem Volákem, který se na téhle desce prezentoval i jako hbitý skladatel a jehož orientální kytary v závěrečné „Růže a lilie“ jsou balzámem na uši. Prostě a jasně. Šafránek stvořil výborné album, které by si úspěch zasloužilo.
|
