Grunge mě nikdy nějak extra nebavil. Byl to protiklad proti mému oblíbenému hair metalu. Protiklad, který řadu mých oblíbených kapel smetl z povrchu zemského. Nepopírám, že by se mi „Nevermind“ od Nirvany nebo „Facelift“ a „Dirt“ z dílny Alice In Chains nelíbili, ale prostě tenhle styl zoufalých feťáků ve vytahaných vlněných svetrech, s bradkami a mastnými vlasy mě nikdy neuchvátil. Jasně, důležitá je muzika a ta leckdy něco do sebe měla. Z té „Velké čtyřky grunge“ mě vždycky nejvíc bavili Alice In Chains, Pearl Jam jsem asi nikdy nepochopil, akceptoval jsem dopad Nirvany a Soundgarden šli vždycky jaksi mimo mě.
Britský Kerrang! o kapele napsal, že je nejmetalovějších ze všech seattleských kapel a mám za to, že měl pravdu. Soundgarden vždy čerpali z riffů Black Sabbath. Už první deska „Ultramega OK“ byla tvrdá víc, než cokoliv na rockové scéně v té době. Úspěšná moc ale nebyla. Byl rok 1988 a největšími kapelami světa byli Bon Jovi, Guns n´Roses a Mötley Crüe. Soundgarden přišli s tvrdými, skoro až doometalovými riffy Kima Thayila a nervním zpěvem Chrise Cornella. Jenže v Seattlu se už začínal připravovat převrat. S příchodem Nirvany a jejich desky „Nevermind“ se situace zcela otočila a každá kapela ze Seattlu byla žádána stejně jako o pět let předtím každý z Los Angeles. Soundgarden tuto dobu zúročili jak to šlo. Přišli s výbornou deskou „Badmotorfinger“, kde se nacházela vypalovačka „Rusty Cage“. A poté, co si Cobain prohnal kulku hlavou a vypukla obrovská grunge-mánie, byli tu zase Soundgarden s ještě dotaženější deskou „Superunknown“, ze které vyšel obrovský hit „Black Hole Sun“.
Dodnes poslední deska „Down On The Upside“ už vyšla v době, kdy celá seattle móda odeznívala a proto zaznamenala jen zlomek úspěchu předchozí nahrávky. Soundgarden se pak rozpadli. Cornell nejprve vydal sólovku „Euphoria Morning“ a pak zamířil do řad superskupiny Audioslave, kterou postavili členové Rage Against The Machine. Jenže v hudebním průmyslu je to jak na houpačce a trendy se vrací. V současné době je v kurzu hair metal a Soundgarden si asi chtějí pojistit, že kdyby poté přišel zase grunge, aby mohli být u toho. A proto se dali znovu dohromady a jako důkaz nerozborného přátelství mezi členy kapely nabízejí živák „Live On I-5“.
Ovšem kdo by si myslel, že se jedná o aktuální záznam comebackových koncertů, ten se šeredně zmýlí. „Live On I-5“ obsahuje záznamy z posledního turné kapely k desce „Down On The Outside“ Najdeme tu ale všechny milníky jejich kariéry. Ať už je to úvodní „Spoonman“, která čerpá z odkazu Led Zeppelin, tak až doomrocková „Head Down“, nervní „Jesus Christ Post“ a pochopitelně i baladu „Black Hole Sun“, tedy spíše jen její tříminutový fragment, který Cornell odzpívá jen s doprovodem kytary. Je tu ale také těžko doposlouchatelná desetiminutová verze „Slaves And Bulldozers“, dvouminutová vypalovačka „Ty Cobb“ a výborná předělávka „Search And Destroy“, kterou si Cornell a spol. vypůjčili z repertoáru legendárních The Stooges.
Nemá smysl rozpitvávat desku skladbu po skladbě. Je určena skalním fanouškům a ti stejně už všechny dávno znají. Snad ani sami Soundgarden nepočítají s tím, že by jim tenhle živák přilákal příznivce nové. Může ale dobře připravit půdu pro novou studiovku, o které se už Cornell s Thayilem rozhovořili v tisku.
|
