Nevím, nevím, ale zdá se mi, že opakovaný vtip už přestává být vtipem. Škwor byl rozhodně se svým debutem (když nepočítáme nulté album „May Day“) „Vyhlašuju boj“ zjevením. Tehdy byla na vrcholu nu-metalová scéna, které se Škwor chopili po svém a přestože si nejvíc asi vzali z Linkin Park (předesílám, že to bylo období alb „Hybrid Theory“ a „Meteora“), dali do toho i kus klasických, bigbítově-hospodských popěvků. Proto se také zařadili do jednoho šiku třeba s Harlejem, Alkeholem nebo Dogou, ovšem respektovali je třeba i posluchači Arakainu nebo Debustrolu, kteří zmíněnými (pivními) soubory vždy opovrhovali. Dvojka „Vyvolenej“ je katapultovala ještě výš, když kapela zařadila zdařilý cover „Shout“ od Tears For Fears, zde pojmenovaný pochopitelně „Sraž nás na kolena“. Elektronika ale tehdy už začala mít místy vrch nad kytarami.
Od „Ameriky“ to ale šlo s kapelou z kopce. Fanouškům, kterým učarovali minulé dvě desky začínalo docházet, že se už asi ničeho objevného od Škworu nedočkají. Samozřejmě, Petr Hrdlička stále zpíval dobře, kytary měly tak hutný sound snad jako od žádné jiné kapely v republice. Jenže všechno se tak nějak opakovalo. Postupy, riffy, refrény, levicově orientované texty. A nic na tom nezmění ani novinka „Drsnej kraj“. Od úvodní, výborné „Kámen“ je jasné, kdo to hraje. Teď záleží jestli znovu přistoupíte na hru kapely. Záleží, jestli znovu chcete slyšet takřka to samé, akorát s jinými texty a sem tam jiným riffem nebo už vám to stačilo a nad „Drsným krajem“ mávnete rukou.
Název dvojky „Ty lhát mi smíš“ mi nahnal hrůzu, protože by spíš slušel Lucii Vondráčkové, než rockové kapele. Hudebně je to ale klasický Škwor, s refrénem, který by padl i starým Linkin Park. Jenže jak prostupujete deskou, ke slovu se stále více dostává elektronika. Je tu nepochopitelně i dřívější hit „Tak to jsme my“. Že by Škwor novým skladbám tolik nevěřili, že k nim musí přidávat jistotu z dřívějška?
Co tedy ještě zaujme? Možná titulní rapmetalovka, i když tady může výsledný dojem zkazit přehršel elektronických pazvuků. Vyzdvihl bych určitě „Pro pár hloupejch vět“, obsahující hutné kytarové riffy, které jako kdyby vypadly z repertoáru Andrease Kissera (Sepultura) nebo jeho někdejšího kolegy Maxe Cavalery (Soulfly, Cavalera Conspiracy). Zajímavá je pak ještě závěrečná coververze „Out Of The Dark“ od Falca, zde nazvaná „Stíny a mráz“, i když ten začátek vás skoro přinutí vrhnout do igeliťáku, protože přesně takhle skladby začínají u takové kreatury, jako Sámer Issa. Všechno ale vylepší zajímavě udělaný refrén a výtečné kytarové sólo.
Zbytek je prostě jen průměrný Škwor. Někde se zadaří víc, jinde je to už skoro paskvil. Jistě, skalním fanouškům se bude deska líbit, protože Škwor ani o píď neuhnuli od toho, co dělali dřív. Běžným posluchačům, kteří si Škwor rádi dopřejí jednou za rok na nějakém tom fesťáku, toho deska asi moc neřekne. Budou stále čekat na „Mý slzy neuvidíš“, „Sraž nás na kolena“ nebo „Ameriku“, tehdy byl Škwor svým způsobem převratný, dneska už ne. Doufám, že se za pár let nenaplní obsah jedné z aktuálních skladeb, která se jmenuje „Banda komiků“.
|
