Vybírat nejlepší alba z dob dospívání není věc vůbec jednoduchá. Vkus člověka, kterému je patnáct, se zmítá z extrému do extrému a když si dnes poslechnu, co se mi tehdy taky líbilo, nestačím kroutit hlavou, jak jsem takovou hrůzu mohl poslouchat. Nebylo proto jednoduché vybrat desítku nejzásadnějších alb 90. let. Přistoupil jsem k tomu tak, že jsem zvolil to, co mě tehdy bavilo nejvíce a znovu posoudil dnešníma, mnohem střízlivějšíma očima. Nebudu jmenovat kapely, jejichž desky jsem tehdy měl moc rád, ale dnes bych z nich neunesl více než tři skladby. Budu se zabývat těmi, které se pro mě staly léty prověřenou hodnotou v devadesátých letech na mě měly velký vliv. Tady tedy jsou. I s pořadím:

ZAHRANIČNÍ DESÍTKA:

1. JUDAS PRIEST – Painkiller (1990)
Titánská nahrávka, vrchol tehdejšího metalu. Kapela, jeden ze symbolů Nové vlny britského heavy metalu, ovlivnila svým zvukem v osmdesátých letech nastupující generaci tvrdých kapel. Z nich si pak zpět vzala jejich energii a všechno zúročila na „Painkilleru“. Nejlepší metalové album, jaké kdy vyšlo. Nejlepší skladby: Painkiller, Hell Patrol, Metal Meltdown, Night Crawler, A Touch Of Evil.

2. MARILYN MANSON – Mechanical Animals (1998)
Manson působil na scéně devadesátých let jako zjevení. Šokující projev a industriálně metalová hudba bylo to, co společnost potřebovala. „Antichrist Superstar“ nastartoval šílenství, ovšem vrcholem jeho tvorby je „Mechanical Animals“, kde je všechno dotaženo do nejmenšího detailu. Co se týče skladeb, zvuku, image... všeho. Nejlepší skladby: Great Big White World, Rock Is Dead, I Want To Dissapear, Last Day On Earth, Coma White

3. NIRVANA – Nevermind (1991)
Můžete si o Nirvaně myslet co chcete, třeba že to byla banda zoufalců v čele s psychotickým feťákem, což je samozřejmě pravda. Jenže nikdo téhle trojici nemůže upřít, že „Nevermind“ je přelomové dílo, které navždy změnilo hudbu. Už nešlo o to, jak má kdo dlouhé vlasy a jak rychle hraje na kytaru, ale o pocity, kterých Cobain na téhle desce rozdal vrchovatě. Nejlepší skladby: Smells Like Teen Spirit, Come As You Are, Lithium, Drain You, Something In The Way

4. GUNS N´ROSES – Use Your Illusion (1991)
Když se řekne začátek devadesátých let, s kým si nejvíce spojíte tuhle dobu? Pochopitelně s Guns n´Roses a zcela právem. Kapela našláplá megaúspěchem „Appetite For Destruction“ přišla se dvěma alby „Use Your Illusion“, které je ihned odpálily do stratosféry. Axl Rose a spol. se okamžitě stali hvězdami první kategorie. Někteří recenzenti poukazují sice na to, že na „Iluzích“ je i několik zbytečných skladeb, ovšem jsou tu pak ale takové, které všechny nedostatky vyváží. Nejlepší skladby: Dust n´Bones, Don´t Cry, November Rain, Bad Apples, Coma, Civil War, 14 Years, Pretty Tied Up, Estranged, You Could By Mine

5. PARADISE LOST – Draconian Times (1995)
Metal ztrácel v polovině devadesátých let sílu. Přišli ale Paradise Lost a napumpovali mu novou krev do žil. Tam kde už Iron Maiden, Judas Priest nebo Metallica pomalu zkomírali, Paradise Lost žili plným životem. „Icon“ naznačilo směr a „Draconian Times“ definovali jejich hudbu. Pak sice začali experimentovat (a ne vůbec blbě!), ale přelomový význam „Draconian Times“ jim nikdo neodpáře. Nejlepší skladby: Enchantment, Halloweed Land, Forever Failure, Shadowking, Jaded

6. METALLICA – Metallica (1991)
Byla to odvaha, když Metallica přišla s „Černou deskou“. Místo starého thrashe plnokrevný hardrock hnaný pořádně od podlahy. Stejně jako Guns n´Roses, i Metallica zúročila své úspěchy z osmdesátých let a korunovala je nesmírným komerčním úspěchem. Někteří fanoušci Metallicu po tomhle albu zatratili, ovšem kapela získala tolik nových, že jim několik ukřičených zastydlých řepounů mohlo být úplně fuk. Nejlepší skladby: Enter Sandman, Sad But True, The Unforgiven, Wherever I May Roam, Nothing Else Matters (ale jo, taky je), My Friends Of Misery, The Struggle Within

7. RATT – Detonator (1990)
Před svou předlouhou pauzou natočili Pearcy, DeMartini a spol. nejlepší desku. Jejich prvotní alba se řídila podle jasných pravidel, která v polovině osmdesátých let platila na Sunset Stripu, ale na „Detonator“ se ukázali jako univerzální rocková kapela. Spolupráce s hitmakerem Desmondem Childem jim poskytla netušené možnosti a Ratt je plně zúročili. Nejlepší skladby: Shame Shame Shame, Lovin´ You´s A Dirty Job, One Step Away, Hard Times, Givin´ Yourself Away

8. CINDERELLA – Still Climbling (1994)
Poslední studiovka Cinderelly se rodila v neuvěřitelných bolestech. Frontman Tom Keifer prožíval obrovskou osobní krizi, kytarista Jeff LaBar problémy řešil neskutečným množstvím alkoholu a bubeník Fred Coury byl v takovém stavu, že se mu před hraním klepala kolena a kapelu posléze opustil. Deska má ale neuvěřitelnou sílu a tah na bránu a je rozhodně tím nejlepším, co kdy tahle kapela nahrála. Bohužel je také tím posledním. Album, do kterého Keifer a spol. vkládali tolik naději, kvůli absolutně odlišnému klimatu na rockovém poli, brutálně propadlo a my jej můžeme zařadit do škatulky „Tragicky opomenuto“. Nejlepší skladby: Bad Attitude Shuffle, All Comes Down, Blood From A Stone, Through The Rain, The Road´s Still Long

9. MOONSPELL – Irreligious (1996)
Portugalští čerti. Debut „Wolfheart“ překvapil satanským black metalem, který ale nepostrádal komerční aspekt a dvojka „Irreligious“ dotáhla tento mix k dokonalosti. Kapela se s tímto albem dostala na špičku evropské metalové scény. Našince rozhodně potěší, že jako jeden ze svých největších vzorů odkazovala na tvorbu Master´s Hammer. Nejlepší skladby: Opium, Ruins And Misery, Mephisto, Raven Claws

10. SAVATAGE – Dead Winter Dead (1995)
Bylo krátce před Vánoci 1995, když jsem tuhle desku slyšel poprvé, ukázky z ní hrál Radek Leitl ve svém pořadu Rock Report na Českém rozhlase a mě okamžitě tahle hudba učarovala. Měla atmosféru, místy hřejivou jako jarní slunce, jinde až třeskutě mrazivou, až jste se sami rozklepali zimou. Všechno pochopitelně umocňuje téma války v Jugoslávii. Nejlepší skladby: This Is The Time (1990), I Am, This Isn´t What We Meant, Christmas Eve (Sarajevo 12/24), Not What You See

ČESKÁ DESÍTKA:

1. MASTER´S HAMMER - Ritual (1991)
V době vydání deska působila jako zjevení. Pohanská atmosféra umocněná zvuky tympánů, ohnivý zvuk kytar a ten hlas... ten hlas...




2. KREYSON - Anděl na útěku (1990)
Nikdo začátkem devadesátých let neuměl udělat hitovou desku podle západní produkce jako Ladislav Křížek a jeho Kreyson.




3. KABÁT - Colorado (1994)
I když řada skalních bude tvrdit, že nejlepší jsou Děvky, podle mě právě TOHLE je vrchol Kabátu.




4. PLEXIS - White Killer (1992)
Hoškův pokus o Ameriku dokonán. Jestliže debutový "Půlnoční rebel" měl ještě hodně punkových dozvuků, "White Killer" je už cítit rozpálenou americkou ulicí s titulní feťáckou řachou.



5. DEBUSTROL - Apokalismus (1999)
Syrová thrashová flákota. Úvodní "Yugoslavia" je snad největší hymna Debustrolu.




6. TŘI SESTRY - Na Kovárně to je nářez (1990)
Neopakovatelná hospodská atmosféra s řadou věcí, které dodnes tvoří páteř reperotáru Séger.




7. HARLEJ - Harlejova kometa (1998)
Julie, Čikuli, Tramvaj číslo 50, Hospoda na konečný... to jsou věci, který snad zná každý, kdo se otřel o tvorbu těchto pražských, ehm... cvoků.



8. ASMODEUS - Příjezd krále... (1995)
V kontextu klatovských thrasherů rozhodně unikátní deska. Místo tvrdých kytarových polen vzletné melodie se středověkou poetikou, něco ve stylu Skyclad. Vrcholem jsou rozhodně dvě instrumentálky ...a křišťálové slzy kanou" a "Sevřeni nadějí nesmrtelnou" z pera elektronického mága Ravena.


9. WANASTOVI VJECY - Lži, sex a prachy (1992)
Frackovitý, drzý brácha hitové Lucie a jejich nejlepší deska.





10. ARAKAIN - Thrash The Trash (1990)
I když dnes je Arakain už vyčpělinou své někdejší síly, tohle byla deska jako fík...




Desky pod čarou anebo co by nemělo zůstat opomenuto, ale do první desítky se nevešlo:

ALICE COOPER – Hey Stoopid (1991)
– vyvrcholení Cooperovy komerční éry. Škoda, že tím končí seznam jeho silných desek.
ALICE IN CHAINS – Dirt (1992)
- s „Nevermind“ rozhodně základ grunge. Kdo neslyšel, nezná grunge.
BACKYARD BABIES – Total 13 (1998)
- jsou drzí, sprostí, agresivní a ožralí. To je prostě rock n´roll.
BON JOVI – These Days (1995)
– nečekaná deska plná emocí a silných textů
BRUCE DICKINSON – Balls To Picasso (1994)
- odhození zlatých berliček Železné panny, výborný moderní hard rock.
DEEP PURPLE – Purpendicular (1996)
– jen kvůli dvěma skladbám „Loosen My Strings“ a „Sometimes I Feel Like Screaming“ tady prostě tohle album být musí
DEPECHE MODE – Ultra (1997)
- tady se zračí naprosto temná atmosféra vsazená do odpovídající hudební ulity
DREAM THEATER – Images And Words (1992)
– progresivita spojená s komerčním rockem nebyla v tomto případě k zahození. „Another Day“ je jedna z nejlepších balad, jaká kdy byla napsána.
EUROPE – Prisoners In Paradise (1991)
– nepochybně jedna z nejlepších nahrávek kapely. Návrat k rockovějšímu pojetí hudby.
HELLOWEEN – Chameleon (1993)
– pro mě osobně nejlepší deska Helloween, protože nezní vůbec jako Helloween.
IRON MAIDEN – The X-Factor (1995)
– kapela se zde nebála a s Blazem Baileyem udělala dospělé album plné mrazivé atmosféry. Škoda bídného zvuku.
JON BON JOVI – Destination Anywhere (1997)
– nečekaná, emocemi nabitá deska s utajenými skvělými hity
KORN – Follow The Leader (1998)
- zde se kapela oprostila od své prvotní nečitelnosti a začala dělat písničky
MAYHEM – De Mysteriis Dom Sathanas (1994)
– neskutečné zlo koncentrované do třičtvrtě hodiny. Základ black metalu.
MEGADETH – Youthanasia (1994)
– Megadeth s touhle deskou vyzráli jako víno
MICHAEL MONROE – Life Gets You Dirty (1999)
– špína teče z téhle naprosto energické rock n´rollové desky
MOTÖRHEAD – 1916 (1991)
– od dob „Ace Of Spades“ nejlepší album kapely
MY DYING BRIDE – The Angel And Dark River (1995)
- doom metal je zde povýšen na umění
OZZY OSBOURNE – No More Tears (1991)
– tady byl Ozzy na vrcholu. Jak hudebním, tak komerčním.
PANTERA – Cowboys From Hell (1990)
– základ moderního metalu. Tvrdé jako ocelová pěst.
QUEENSRŸCHE – Empire (1990)
– Pryč je původní metal. Kapela se zde představuje jako heavy odnož Queen.
ROB ZOMBIE – Hellbilly Deluxe (1998)
- Robieho elektronická fúze glammetalu je rozhodně jedním z nejosobitějších děl z devadesátých let
SAXON – Dogs Of War (1995)
– nejlepší a asi poslední opravdu dobrá deska kapely
SENTENCED – Amok (1995)
- spojení death metalu s klasickým metalem nikdy nepůsobilo tak přitažlivě jako na „Amok“
SEPULTURA – Chaos A.D. (1993)
– tohle album nelze vynechat. Ovlivnilo hudbu na několik dalších let.
SKID ROW – Slave To The Grind (1991)
– nikdy předtím nezněl hair metal tak syrově a tvrdě
SLAUGHTER – Fear No Evil (1995)
– v dobách tolik nepřejících rock n´rollu přišli Slaughter s čerstvým a pestrým albem
TIAMAT – Wildhoney (1994)
- Pink Floyd death a doom metalu. Čarokrásné melodie, které střídá brutální zpěv.
TYPE O´NEGATIVE – October Rust (1996)
– vrchol tvorby Petera Steelea a spol. Emoce tryskají z každého tónu.
WARRANT – Dog Eat Dog (1992)
– nepochopené ale ambiciózní dílo překračující škatulku hair metalu