Nikki Sixx je v posledních letech nadmíru činorodý. Kdysi zoufalý feťák nad hrobem, běhající na pokraji šílenství nahý s bouchačkou po zahradě svého heroinového doupěte a šlehající si neskutečné množství drog do žil, je dnes renesančním člověkem. Mužem mnoha zájmů a plodným skladatelem. Ať už se jedná o jeho domovské Mötley Crüe, boční projekt Sixx: A.M. nebo jako nájemný skladatel pro různé umělce. Mötley Crüe letos slaví třicet let kariéry obřím turné s Poison a New York Dolls, jeho kolegové Tommy Lee a Vince Neil se loni prezentovali sólovými projekty (v případě Tommyho Lee pod hlavičkou projektu Methods Of Mayhem) a tak byla řada teď na Sixxovi.
Ten deskou „This Is Gonna Hurt“ navazuje na tři roky starou prvotinu Sixx: A.M. „The Heroin Diaries Soundtrack“. Stejně jako v případě předchozí desky je novinka jakýmsi soundtrackem k Sixxově knize, která vyšla v uplynulých dnech. A předesílám, knihu jsem nečetl, takže se budeme soustředit pouze na muziku. Novinka startuje ostrou titulní skladbou, která se pohybuje přesně v intencích poslední studiovky Mötley Crüe „Saints Of Los Angeles“, čili ostré riffy, ostré tempo a výborný refrén. Zato dvojka a pilotní singl „Lies Of The Beautiful People“, který je propagovaný jako jeden z tahounů alba, moc nezaujme, zejména pro svůj klišovitý refrén. Ten má i další „Are You With Me“, ale tady už je všechno v pořádku. Refrén je sice už milionkrát slyšený, ale v rámci této skladby funguje skvěle. Navíc jej skvěle doplňuje kytara DJ Ashbyho (jinak pochopitelně člen Guns n´Roses).
„Live Forever“ je cítit klasickým Sixxovým rukopisem, zde se blýskl zejména zpěvák James Michael (jinak Sixxův spoluautor z alb „New Tattoo“ a „Saints Of Los Angeles“ od Mötley Crüe). Dojde i na balady, „Sure Feels Right“ je první z nich. A i když Nikki Sixx říkal: „Obdivoval jsem Jona Bon Joviho, ale jeho muziku jsem nesnášel,“ je „Sure Feels Right“ klasickou baladou, kterou na každé desce servíruje Jon a jeho parta. „Deadlihood“ čerpá hodně z moderních rockových postupů a ostré sekané riffy trochu odkazují na bezejmennou desku Mötley Crüe z roku 1994. „Smile“ je další baladická vsuvka. Přesně opisuje současnou americkou pop produkci, takže když ji někde zaslechnete, můžete si ji hravě splést třeba s Kings Of Leon, One Republic nebo dokonce s Take That (no fuj...). Naopak „Help Is On The Way“ je pořádně šťavnatý kus rockového masa, klasický hejskovský rock n´roll, na jaký Mötley Crüe měli vždycky patent. „Oh My God“ zase vstřebává vlivy U2, kteří by se rozhodně za takto vyvedenou věc nemuseli stydět. „Goodbye My Friend“ se rozjíždí pozvolna jako další balada, ale posléze kapela práskne do kobyl a upaluje v pekelném tempu k závěrečnému kousku „Skin“. To už balada skutečně je, Michael zpívá pouze za doprovodu klavíru.
Abych řekl pravdu, od Nikkiho Sixxe nejde čekat, že napíše špatné věci. Na to už se na scéně pohybuje moc dlouho a je až moc protřelý skladatel. Novinka Sixx: A.M. místy uklouzne ke kýčovitému popu (v baladách), kde je cítit snaha líbit se za každou cenu, jinak ale má pár pořádných skladeb („This Is Gonna Hurt“, „Are You With Me“, „Live Forever“, „Help Is On The Way“, „Oh My God“) kvůli kterým stojí za to, abyste si desku pořídili.
|
