Jak to vypadá, tak hair metal je v současné době v kurzu. Jak si jinak vysvětlit, že jako houby po dešti rostou nové a nové kapely, které se věnují tomuto stylu. Už jsem několikrát na těchto stránkách psal, že jejich úroveň je kolísavá. Některé dopadnou lépe, některé hůř, jiné shoří jako papírový čert. Jaký je tedy případ Rakel Traxx a jejich alba „Bitches Palace“? Hned ze začátku řeknu, že mě tahle kapela mile překvapila. Hlavně proto, že její hudba je strašně energická, což jsem leckdy u mladých hair metalových kapel postrádal. Energie je ale jen jeden z požadavků na kvalitní rock n´rollovou desku. Pak taky kapela musí disponovat dostatkem dobrých skladeb, aby bylo vůbec co na to album dát.
A Rakel Traxx mají těch dobrých skladeb sakra dost. Když jejich „Bitches Palace“ srovnáme třeba s novými deskami jejich vzorů King Kobra, Black n´Blue nebo Warrant (i když ani tyhle kapely nevydaly špatné desky), je vidět, že pomalu už mládí válcuje staré páky. Ty už totiž nemají dostatek energie a jejich alba v leckterých případech působí jako nahrávky usedlých tatíků, kteří si zkusí zavzpomínat na dobu, kdy do sebe lili Jacka Danielse po flaškách, kdy se poflakovali po Sunset Boulevardu, lákali k sobě domů kočky, kterým pak kradli prachy, aby bylo na drogy a chlast. Jenže takové vzpomínání působí vždycky méně věrohodně, než když tím někdo v tu danou chvíli žije.
Už od úvodní „Yeah!!!“ kapela vyloží všechny karty. Ostrý high octane rock n´roll s pořádnou dávkou punku žene dopředu zběsilým tempem, které zdá se nechce povolit. Druhá „Give Me Your Love“ je snad ještě nadupanější, stejně jako trojka „Together“. Kytary řežou jeden riff za druhým a hlas zpěváka Shanona Dollze je tím, co daný žánr potřebuje. Má v sobě kus Axla Rose, provokaci Taimeho Downea (Faster Pussycat) a Stevea Summerse (Pretty Boy Floyd), ale i zvláštní barvu Ozzyho Osbournea.
A jedeme dál, hravá „Let Me Take Your Gun“ nenudí ani na ploše více než pěti minut. „Girlz“, „Quicksand“ a „Prostitute´s Night“ jsou další skladby hnané v ostrém tempu, které se neohlíží napravo ani nalevo a prostě jede dopředu. „Try Again“ znamená mírné vydechnutí, když se kapela pustí trochu do baladických poloh, ale se „S.E.X.“ už se zase vrací úderné kytary a bicí. Kapela ještě trochu zvolní v závěrečné „Bang Bang“, kdy se dostane na romantickou mezihru, která by lahodila uchu něžného pohlaví, kdyby se pak znovu nerozjela do skandování „bang bang...“
Čili v případě „Bitches Palace“ máme určitě co do činění s kvalitní nahrávkou. Nechci říkat, jestli jsou Rakel Traxx lepší než tahle nová kapela nebo ona, ale rozhodně si myslím, že o nich ještě uslyšíme. Bohužel, myslel jsem si to třeba i takových Babylon Bombs po jejich vydařeném albu „Babylon´s Burning“ a v souvislosti s touto kapelou jsem pak slyšel už jen o rozpadu. Doufejme, že podobný osud nepotká Rakel Traxx. Můžeme se totiž od nich dočkat ještě kvanta dobré hudby.
|
