 „We Will Rock You“ a „We Are The Champions“. Je třeba někomu představovat? Je na světě snad nějaký neandrtálec, co tyhle dvě skladby neslyšel? Je to vůbec možné? Všechno je možné, ale myslím, že kdo má uši a žije v civilizovaném světě, tak mu to nemohlo uniknout. Tyhle dvě sportovní hymny jsou totiž snad nejhranější pecky vůbec... Není se proto ani čemu divit, když nejeden fanoušek kapely nad nimi pouze ohrne nos. Na druhou stranu, i přes svojí frekventovanost si je pustím doma rád a nějak se nebojím toho, že by se mi zhnusily. Vezměme to ale pěkně po pořádku...
Obě věci mají roli otvíráku šesté desky „News Of The World“, která zvesela pokračovala v hvězdných šlápotách předešlých desek. I přes umístění těch dvou evergreenů si však myslím, že z dnešního hlediska není tolik známá, jako jiné alba QUEEN. Možná se mýlím, ale je zde opravdu několik skladeb, které nejsou moc hrané a ani se o nich nemluví, přičemž kvalita je stále vysoká. Možná je to dobře, protože díky tomu je na nahrávce stále co objevovat.
Začíná se „We Will Rock You“. Je k zamyšlení, co udělalo z téhle věci takový hit. Platí zde absolutně tvrzení, že v jednoduchosti je síla. Stále však nevím, jestli byl dobrý nápad, tuhle vyřvávačkou otevírat celé album. Ano, na koncertech to plní výbornou funkci a slyšet tisíce hlav, jak zpívají jako jeden muž, je jistě monstrózní zážitek, ale na desce už mi to tak bombastické nepřijde a celkově si myslím, že je to nejslabší věc z celého kompletu... „We Are The Champions“ začíná krásným baladickým rozjezdem. Poté se však strhne do až hymnického patosu. Nutno však říct, že i přes to má skladba výborné kouzlo a tu slávu si zaslouží.. Tímto však končí světoznámá část alba a dostáváme se na neprobádanou půdu. „Sheer Heart Attack“ je šílený mix hard rocku a punku. Dobové recenze na QUEEN házeli, že se snaží svést na vlně SEX PISTOLS, ale to je samozřejmě blbost. Skladba totiž pochází z období třetí nahrávky a to pistole byly ještě takřka v plenkách. Je to bordel a snad nejtvrší a nejšílenější skladba QUEEN. Ani se nedivím, že jí spousta fanoušků nevydýchala... Zajímavý je i hodně rázně useklý konec. Do starých dobrých a spořádaných časů královny se dostáváme věcí „All Dead, All Dead“. Krásně melancholický klavír, pěvně sedící vokál Maye, zpěvné sbory, harmonická kytarová vyhrávka a hitový potenciál. QUEEN přesně tak, jak je máme rádi. Poslední opravdová hitovka se ozve pod číslem pět. „Spread Your Wings“ je mnohými považována za vrchol alba a nezbývá než dodat, že nejspíš oprávněně. Nebyl by to Roger Taylor, aby nepřispěl nějakou zvláštní peckou (ostatně „Sheer Heart Attack“ je též z jeho dílny). „Fight From The Inside“ se plíží pěkně rafinovaně a i přes lehce zapamatovatelný refrén bylo jasné, že největším hitem kapely nebude. To ale nemění nic na tom, že se jedná o zajímavou a hlavně dobrou hard rockovou věc. O největší psycho skladbu se postaral Mercury v podobě „Ged Down Make Love“. Prostorově znějící pecka, která se jednu chvíli nese na klidném klavíru, poté na ostrém hard rockovém riffu a nakonec předvede šílenou směs zvuků, které silně zavání psychedelikou. Některé zvuky jako by upozorňovaly na to, co v budoucnu přijde. Netypická skladba je i bluesová „Sleeping On The Sidewalk“ s pěkně špinavým zvukem. Nejodlehčenější věc „Who Needs You“ pochází z dílny Deacona, který v té době měl snad patent na příjemné a jednoduché hitovky. Na svém kontě měl ale už silnější kousky. Nejvíc nedoceněný kousek je hymnická „It´s Late“, která je napsaná s takovou pompou a zpěvností, která byla typická snad jen pro tuhle geniální kapelu. Těžko říct, proč se tolik nechytila. Závěr desky je dechberoucí a může za to opět jen a pouze Mercury svým krásně znějícím klavírem a procítěným zpěvem ve skladbě „My Melancholy Blues“. Velice intimní atmosféra a opravdu silně melancholický nádech. Škoda, že podobným skladbám začalo pomalu v repertoáru QUEEN odzvánět. Mercuryho s klavírem bych mohl poslouchat neustále... Na remasterovaném vydání se ještě jako bonus objevila rychlá verze „We Will Rock You“, kterou znali fanoušci z koncertů. Nechápu, proč se na album nedostala už tenkrát, protože je výborná a původní verzi převyšuje ve všem. Ovšem, stadiónový hit by z ní samozřejmě nebyl.
„News Of The World“ je mírně slabší než předešlé dvě desky. Může za to možná fakt, že nahrávka obsahuje příliš netypických skladeb. Těch klasických je míň, ale o to jsou silnější. Osobně mám tuhle desku moc rád, už jenom díky tomu, že je to jedna z prvních, se kterou jsem se setkal, takže mě k ní váže takové nostalgické pouto. QUEEN stále hrdě seděli na rockovém Olympu, i když se dny sesazení rychle blížily...
|
