Tahle deska je jedním z velkých překvapení letošního roku. Samozřejmě pocta Franku Sinatrovi není ničím překvapivým, protože tenhle velikán si ji prostě zaslouží. Ale když jeho skladby vezmou na svá bedra taková jména jako Joey Belladonna, Glenn Hughes, Devin Townsend, Dee Snider, Tim Ripper Ownes nebo Jani Lane, už jen to je zajímavé. V tomto případě se nedalo čekat, že skladby budou poplatné originálu, ale že každý z umělců si je přetvoří ke svému obrazu. Ono by to vlastně ani jinak nešlo. Proto už jen ohlášení tohoto projektu ve mně vzbudilo nebývalou zvědavost.
A začíná se pěkně ostře. Jako první pán na holení přichází Devin Townsend s asi nejznámnější Sinatrovou skladbou „New York, New York“. O tom, že by se nehrálo na tvrděrockovém písečku přesvědčí úvodní pekelně tvrdý riff, který jako kdyby vypadl z dílny Townsendových Strapping Young Lad. Townsend je samozřejmě zpěvák s obrovským rozsahem, což demonstruje i v této věci. Pro začátek neskutečná pecka. Jako druhý je na řadě někdejší vokalista Deep Purple a Black Sabbath a dnes vůdčí osobnost Black Country Communion Glenn Hughes s věcí „I´ve Got You Under My Skin“. Na Hughesovy poměry nezvykle tvrdá věc, která ale neztratila nic z půvabu originálu.
Zato Geoff Tate (Queensrÿche) se „Summerwind“ zrovna dvakrát nepřesvědčil. Jeho pěvecký rejstřík už je oproti období „Operation: Mindcrime“ a „Empire“ trochu omezenější a „Summerwind“ prostě postrádá potřebný tah. Ten na druhou stranu nechybí další „It Was A Very Good Time Year“ se kterou přispěl předák Twisted Sister Dee Snider. Jeho zpěv i po těch letech řeže jako pila a skladba kráčí kupředu na titánských sabbathovských riffech. Tima „Rippera“ Owense jsem vlastně neslyšel od té doby, co vylétl jako namydlený blesk z řad Judas Priest. Samozřejmě, ten chlap má v hrdle zlato, s léty mi však přijde, že jeho hlas získává jakýsi dickinsinovský přízvuk, což zrovna nekvituji s nadšením. Ale ve „Witchcraft“ odvedl dobrou práci. Kdyby tahle věc stála třeba na „Jugulatoru“, nikdo by si ani nevšiml, že je od Sinatry.
Od Robina Zandera z Cheap Trick bych takový nářez, jaký předvedl ve „Fly Me To The Moon“, opravdu nečekal. Zander se pouští do poloh, které mu jeho domovská kapela nedovolí a zní skutečně zajímavě. Svižná „Lady Is A Tramp“ se kterou přispěl zpěvák Mr. Big Eric Martin zní proti tomu suše. I když se Martin snaží, seč mu síly stačí, na to, co před ním předvedl Zander prostě nestačí. Anthraxovský navrátilec Joey Belladonna si vybral „Strangers In The Night“ a udělal dobře. Teatrální výraz mu sluší a vedle Scotta Iana si jej rozhodně tolik neužije jako tady.
„High Hopes“ od Frankyho Pereze začíná až sepulturovským riffem, dopředu odsýpá v ostrém rock n´rollovém tempu. Dolů ji ale sráží Perezův projev, který Sinatrovy vokální eskapády nezvládá. Jako balzám na duši pak po devíti nářezových skladbách působí začátek „I´ve Got The World In A String“, kde se představil Doug Pinnick z King´s X. Ovšem i ta se nakonec rozjede do tvrdých riffů. Ty dominují i „Love And Marriage“ od Eliase Soriana. Jinak je tahle skladba ale nejslabším kusem desky, což je dáno její kašpárkovskou úpravou a projevem vokalisty. To nejlepší přijde na konec. Někdejší vokalista Warrant Jani Lane se svou verzí slavné „That´s Life“. Kytarově mu s touto věcí vypomohl Richie Kotzen a především díky spojení Laneova zpěvu a Kotzenovy kytary se jedná o nejlepší věc desky.
Dá se tedy říci, že to nejlepší dramaturg umístil na začátek a na konec. Jednoznačně albu dominuje Townsend a Lane. Výborný výkon předvedl Zander, Hughes, Snider, Belladonna a Owens. Ostudu si neuřízli ani Martin a Pinnick. Tate mě nepřesvědčil, stejně jako Perez a Soliano. Ve výsledku je to vydařené album. Je rozhodně zajímavé, zajímavější, než kdyby tribut Sinatrovi přichystali jemu stylově blízcí kolegové.
|
