Když se podíváme zpět do roku 2008, jeví se rozchod finského zpěváka Olliho Hermana, vulgo H. Olivera Twisteda, se švédskou kapelou Crashdïet, jako velice rozumné řešení. Crashdïet se po průměrné desce „The Unattractive Revolution“ vzpamatovali a společně se Simonem Cruzem natočili slušnou „Generation Wild“, která sice nedosahuje kvalit kultovního debutu „Rest In Sleaze“, ale přece jen je kvalitnější než ta, kde se představil Herman. Sám vokalista se vrátil do rodného Finska, kde se znovu připojil ke své kapele Reckless Love, kterou kvůli Crashdïet předtím opustil. A pak se začaly dít věci.
Eponymní debutová deska měla sílu jaderné pumy, kdy se z ní podařilo vydolovat několik velkých hitů jako „Beautiful Bomb“, „Romance“ nebo „One More Time“, které se usídlily na vrcholcích finské národní hitparády. Debut Reckless Love navíc představil Hermana jako vokalistu úplně jiného kalibru, než jak se prezentoval v Crashdïet. Ve své kapele začal totiž používat svůj normální hlas (na rozdíl od toho přiškrceného a nepřirozeného projevu v Crashdïet) a ukázal se jako jeden z nejlepších pěvců na současné skandinávské hairmetalové scéně. Samotná hudba debutu Reckless Love byla na rozdíl od jejich souputníků typu Crashdïet, Hardcore Superstar, Gemini Five nebo Crazy Lixx, mnohem více popovější, důraz byl kladen na silné melodie, které kapele měly zajistit komerční úspěch. Ten se také dostavil.
Zástupy fanoušků, které si díky své první desce kapela získala, proto netrpělivě očekávaly druhé album. To už na jaře předznamenal singl „Hot“, který se stal mezitím v hairmetalových kruzích velkým hitem. Čekání ale bylo dlouhé, předlouhé. Kapela neustále oddalovala vydání novinky a místo ní minulý měsíc vypustila jen další singl „Animal Attraction“, podle kterého pojmenovala celé album. Pátého října je čekání konec...
Říká se, že potenciál kapely se ukáže s druhou deskou. Pomalu tedy pouštím „Animal Attraction“ a čekám, zda všechno kolem Reckless Love nebyla jen bublina a jestli kapela nebude záležitostí jedné desky a několika hitů. Úvodní a zároveň titulní věc ale moc nepřesvědčí. Vcelku rutinní hair/pop metal. Podobně plyne i následující „Speedin´“, i když tady se už začíná blýskat na lepší časy. Ty přichází s trojkou „Born To Break Your Heart“. Tady kapela ukáže, že má čich na to napsat skutečně pořádné mainstreamové hity a Herman šanci stát se v budoucnu a při svém mládí druhým Jonem Bon Jovim.
„Hot“ snad ani nemá smysl představovat. Tahle skladba se stala velkým letním hitem, kterého si dokonce všimla i některá naše rocková rádia (to čumím...). Skladba cituje komerčně laděné skladby Van Halen a má neskutečně zpěvný a nakažlivý refrén. Je čas zvolnit. Dobrou baladu Reckless Love umí napsat. Stačí si vzpomenout na „Sex“ z loňského debutu. Zde je její následovník v podobě nádherné „Fantasy“, za kterou by možná na další desce dali bůhvíco i takový velikáni jako Bon Jovi nebo Def Leppard.
A jede se dál. „Dirty Dreams“, „Dance“, „Fight“ nebo „Switchblade Babe“ jsou přesně ty skladby, které splňují kritéria hairmetalového stylu s velkými komerčními ambicemi, i když předposledně jmenovaná je už moc dirty - s fuckin´ výrazem a lá Mötley Crüe - na to, aby to unesly komerční vlny. Když se do ní pozorně zaposloucháte v jejím závěru uslyšíte vykradené kytary ze společného hity Garyho Moorea a Phila Lynnota „Out In The Fileds“. Ale to jen tak na okraj...
Další totální hit se nachází pod položkou „On The Radio“. Chytře vymyšlený refrén a tempo, které dokáže pohnout davem, skladbě zajišťuje pozornost. Konec desky možná trochu srazí nevýrazná „Coconuts“, ale závěrečná jízda „Young And Crazy“ zase vrací Reckless Love do první ligy.
Je mi úplně jasné o co Reckless Love jde. Tahle kapela chce být slavná. Proto se na rozdíl od svých vrstevníků nebojí popových postupů, které jim zajistí fanoušky i z jiného, než rockového tábora. Nemám jim to za zlé ani náhodou. Dělají to totiž s grácií, nezapomínají na své rockové kořeny, a dokáží napsat hity s velkým H. Když tak poslouchám „Animal Attraction“ přestávám přemýšlet nad tím, co napíšu na první místo do kolonky Deska roku 2011. Už v tom mám jasno...
|
