Je to zhruba rok, co jsem tady představoval tuhle nezničitelnou finskou punkovou čtveřici. Tehdy měli nějaký ten pátek venku album „Rujoa Taidetta“. Právě na tuhle desku dnes navazují už sedmnáctým řadovým počinem „Loputon Luokkaretki“. Když řeknu, že ani po sedmnácté kapela neuhnula ze svého řízného punkrocku ve stylu Ramones, zasvěceným je jasné, co je čeká. Jak kdysi napsal britský magazín Kerrang! o Ramones – nakažlivé melodie, zběsilé tempo, tři akordy a hrst hloupých textů – přesně to samé platí o Klamydii. Jen s tím rozdílem, že našinec nemá rozhodně šanci rozumět textům, protože na rozdíl od jiných kapel, které slaví úspěch i za hranicemi své domoviny, Klamydia nikdy neuhnula od svého přesvědčení a své skladby zpívá zásadně ve svém rodném jazyce.
Tahle recenze by mohla být v zásadě stejná jako na jakoukoliv jinou desku těchhle pankáčů. U Klamydie jde proto vždy jen o to, kolik se jim povede napsat silných melodií. A hned na začátku řeknu, že tentokrát jimi kapela nešetřila. Každá skladba má velice silný refrén a sem tam Finové překvapí i nějakou zajímavou vsuvkou, jako třeba použitím dudáků v úvodní, podle názvu už velice výmluvné, „Punk´s Not Dead“. Mezi ty nejnakažlivější refrény patří rozhodně zběsilé „Yksi laki“ nebo „Pelasta“, zpěvná „Torso orkesteri raajattomat“ a nebo třeba možná největší hit desky „Kaikki hyva“. Ono v podstatě když si vezmete jakoukoliv skladbu tohole alba, narazíte na potenciální hit. Na to Klamydia měla vždycky čuch.
Když bychom se na novinku podívali v kontextu tvorby Klamydie, tak zjistíme, že se jedná o jednu z jejich nejlepších nahrávek. Můžeme jí postavit na úroveň šest let staré „Tyhmyyden ylistis“, kterou jsem dodnes považoval za asi jejich nejlepší album. Slušná byla i dosud poslední „Rujoa Taidetta“ a přestože se na novinku nepodařilo umístit takový hit, jako byl na předchozí desce „Miljoonan kilsan tennarit“, je zde více silných skladeb.
Prostě nemá smysl dál tuhle desku rozpitvávat. Je to prostě klasické album Klamydie. Kdo tuhle kapelu má rád, bude mít zase cenný kousek do sbírky, kdo ji nezná a touží po řízném melodickém punk rocku, mohu vřele doporučit a koho Klamydia dodnes nezajímala, zajímat ho nebude ani po tomhle albu.
Jako bonus deska obsahuje záznam živého vystoupení. Přestože výběr skladeb není zrovna podle mého gusta, je ze skladeb cítit neskutečná energie, že čehož lze usoudit, že Klamydia naživo musí bejt pěkný maso...
|
