Od svého prvního rozpadu v roce 1992 působí tahle kapela jako nějaká schizofrenní potvora. Comebackové album „Vicious Circle“ ze čtyřiadevadesátého se ještě neslo v intencích starých L.A. Guns, pak se začaly dít věci. Sestava se doslova přes noc změnila k nepoznání. Charismatického zpěváka Phila Lewise nahradil hardcorový řvoun Chris Van Dahl a jediný původní člen Tracii Guns pod jménem The L.A. Guns vydal netypickou nahrávku „American Hardcore“. Album propadlo a začala zase rošáda v sestavě, zejména na postu zpěváka. Na něm se vystřídal třeba Joe L´Este (Bang Tango), Ralph Saenz (Steel Panther) nebo Jizzy Pearl (Love/Hate).
Začátkem milénia se ovšem zdálo být všechno v pořádku, když se vrátila takřka původní sestava (bez basisty Kellyho Nickelse) a vydala vydařenou, tradiční desku „Man In The Moon“. Pohoda nevydržela dlouho, na následující „Waking The Dead“ už byl Guns jediným kytaristou, poté co znovu odešel Mick Cripps, ale napětí panovalo mezi oběma tahouny – Gunsem a Lewisem. První jmenovaný to nevydržel a praštil dveřmi, aby si s basistou Mötley Crüe Nikkim Sixxem mohl založit projekt Brides Of Destruction. Lewis mezitím pokračoval pod jménem L.A. Guns. K němu se brzy vrátil i Guns a tak už několik let můžeme mít tu čest se dvěma formacemi, které nesou toto jméno.
Zatímco ta Lewisova je protěžovanější a studiově činnější, Gunsova formace předkládá za celou dobu své existence první nahrávku. Akustický záznam koncertu, kde Gunse doplňuje někdejší zpěvák kapely Jizzy Pearl. Ten už v dnešních dnech v kapele rovněž nepůsobí, když jej nahradila zpěvačka Dilana Robichaux. Kromě Pearla se zde představí také bubeník Doni Grey, basista Faster Pussycat Danny Nordahl a klávesista Teddy „Zig Zag“ Andreadis, který kdysi doprovázel Guns n´Roses na „Use Your Illusion World Tour“.
Guns je samozřejmě kytarista od pánaboha a Pearl rovněž není zpěvák k zahození. Teď jde o to, jak se popasovali s novými verzemi starých skladeb, které se dají počítat k pistolnické klasice. Je jasné, že se vybíralo především z pomalejších skladeb, kterým akustická forma sluší.
Hned úvodní „Crystal Eyes“ zdobí Gunsovy vyhrávky a její nová podoba rozhodně nepůsobí nepatřičně. Jsou tu snad všechny balady, které kdy L.A. Guns natočili. Je tu „It´s Over Now“, „One Way Ticket“, „Decide“ a samozřejmě slavná „The Balad Of Jayne“. Všechny kapela přehrává s grácií, Pearl je zpívá přesvědčivě, i když tu a tam vám chybí ten Lewisův charismatický projev. Navíc je tu i klasika „Love Hurts“, kde se Pearl až nebezpečně blíží k projevu Dannyho McCaffertyho. A nakonec je tu i otevírák z desky „Hollywood Vampires“ „Over The Edge“, která v akustickém podání dostala křídla a díky Andreadisovi i mystickou atmosféru, že je jako jedna z mála lepší než originál.
Problém trochu mám s rychlejšími peckami jako „Electric Gypsy“, „Rip And Tear“ a především „Sex Action“. Těm akustická podoba zrovna nesluší, vždycky je lepší poslechnout si je (navzdory mizernému zvuku prvních dvou alb) v třaskavější rockové podobě. Navíc zde až tak úplně nesedí ani Pearlův hlas. Když to tedy shrneme, „Acoustic Gypsy“ je jakési připomenutí, že existuje ještě druhá varianta L.A. Guns, než ta Lewisova, která momentálně nahrává novou desku. Jenže Guns hned po vydání nahrávky opět řádně zamíchal sestavou a tím na svého někdejšího parťáka ztrácí další body.
|
