Na industriálním metalu je něco zvláštního. Někdy se stane, že prvky, které dělají industrial industrialem jsou si až neuvěřitelně podobné, i když výsledný efekt je nakonec jiný. Při prvním poslechu Dominanz jsem tak zažívala pořádný pocit deja-vu, aniž bych tušila, kterou kapelu mi vlastně připomínají a zda vůbec nějakou konkrétní.
Kapela navazuje přímo na projekt „Cultf of Deception“, který založil v roce 2006 Roy Nordaas, současný vokalista Dominanz, jenže prvotina rovnou zapadá do hluboce průměrného industriálního schématu, který můžeme slyšet u každé druhé kapely tohoto žánru. Blackový vokál a i muzika, víceméně odvozená právě z black metalu, ověnčená melodiemi a elektronikou a sem tam obohacená ženským zpěvem, v případě Dominatz ale postrádající náboj a dynamiku, aby se člověku dostala pod kůži. Možná, že inspiraci čerpali u krajanů The Kovenant, jenže na rozdíl od svižných, tvrdých a nekompromisních „kovenantů“ tady to nějak skřípe.
Desku předcházel singl, který se objevuje i na samotné desce, „The End Of All There Is“ společně s „Infinity“ otevírá celé album, bohužel ani tento není ničím zvláštní a topí se v průměru alba. Mnohem chytlavějším kouskem se zdá poněkud patetická skladba „Agony And Domination“, ale díky jednoduché rytmice je svým způsobem zajímavější. Když se trochu zaposloucháme, můžeme si ale všimnout vlivů nejen blackových, industriálních či doommetalových kapel, ale například soundu, blížícího se temnějším skladbám Depeche Mode. Jakkoliv ale není pochyb o kvalitě hudby, zážitek z „As I Shine“ je nekomplexní a místy poněkud klišovitý. Což by nemuselo tak úplně vadit, kdyby album bavilo. Leč temná atmosféra začíná být po pár písních poněkud neprostupná a místo příjemného mrazení brzy nastává pocit nudy.
|
