S touhle kapelou je to jako na houpačce. První album bylo jedním slovem strhující, druhé propadák, třetí velmi slušné, no a aktuální míří ve své (ne)kvalitě zase strmým směrem dolů. Jako by lídr CONQUEST, W. Angel, trpěl syndromem Tima Tolkkiho, který podobné výkyvy předváděl v REVOLUTION RENAISSANCE. Novinka s pragmatickým názvem „IV“ neobsahuje jedinou skladbu, kterou bych si zamiloval a chtěl se k ní pravidelně vracet. Nekoná se ani jeden přírustek do studnice dechberoucích speed metalových opusů (na minulé desce byly rovnou tři), na albu není ani jeden komplexní hit. Líbivých motivů či melodií je jako šafránu, navíc ani ty nejsou smysluplně využity ve prospěch dynamického spádu celé písně.
První dva kousky („Storm“ a „Last Battle“) přitom nejsou úplně marné a fanouška kapely ponechávají v příjemném očekávání věcí příštích. Jenže od třetí skladby zahltí atmosféru tupé kompoziční schéma, které neobsahuje nic, co by akutněji zbystřilo posluchačovu pozornost.
V těchto bezradných situacích pak ještě více vynikne průměrnost Angelova zpěvu, který je sice osobitý, co do barevnosti mu však dvě tři tóninové pastelky schází. Ale i to se dá přežít, když vše podporuje nápaditý hudební obsah. Tedy přesně takový, jenž se albu „IV“ téměř vůbec neodehrává.
Postupem času se atraktivita poslechu začne rovnat sledování libovolné telenovely, kterými jsou okupovány tuzemské komerční stanice. Což znamená tupý výraz v očích (uších), jenž doprovází systematické gumování příčetných mozkových buněk. V takové mizérii jsou pak na nic i občasné zdařilé (vždy však krátkodobé) momenty, jaké obsahují třeba skladby „Save Me“, balada „Be My Light“, „Forgotten Dreams“ nebo „Anthem“ (téměř vždy jde o refrény). Pokud bude zachována kyvadlová tendence kvality Conquesťáckých desek, máme se příště opravdu na co těšit. Škoda jen, že mně je to už zase tak nějak u zadnice.
|
