20.02.2019
MÖTLEY CRÜE
Film "The Dirt" mapující strhující kariéru této ..více

20.02.2019
WHITESNAKE
Formace zpěváka Davida Coverdalea potvrdil 10. květen ..více

20.02.2019
GUNS N`ROSES
Přestože kapela pracuje na nové desce, nebrání to ..více

20.02.2019
JIM PETERIK AND WORLD STAGE
O slovo se hlásí předák legendárních Survivor Jim ..více

20.02.2019
MARTIE PETERS GROUP
Kapela dánského propagátora AOR/Rocku pro dospělé se ..více

20.02.2019
SCARCROW
Prvním singlem z debutového alba německých SCARCROW ..více






ANCIENT BARDS - Origine - The Black Crystal Sword Saga Part 2
Hanba ti autore jeden! ..

ANCIENT BARDS - Origine - The Black Crystal Sword Saga Part 2
Přijde mi veselé, když někdo najde jednu chybu ..

ANCIENT BARDS - Origine - The Black Crystal Sword Saga Part 2
Jeste teda musim opravit autora, ktery ocividne od ..

AVANTASIA - Moonglow
Moonglow předčil Ghostlights! Sice mín oblíben ..

AVANTASIA - Moonglow
Miluju Blind Guardian , miluju písně jako Farewe ..

AVANTASIA - Moonglow
Zezacatku jsem byl nadseny, nicmene po par poslesi ..

AVANTASIA - Moonglow
No cekal jsem opravdu něco jiného ..Takovou meco ..

Kane ROBERTS - The New Normal
Kolik jedno vypadlé písmenko udělá paseky :-)) ..

AVANTASIA - Moonglow
Tady nemám recenzi snad co vytknout. Naprosto se ..

AVANTASIA - Moonglow
.....jsem docela unešen. Hlavně z prvních dvou ..




Za poslední měsíc:
WITHIN TEMPTATION - Resist
1112x

VIRGIN STEELE - Seven Devils Moonshine
912x

AVANTASIA - Moonglow
833x

SEPULTURA - Morbid Visions
798x

SEBASTIEN - Behind The World
716x

THORNBRIDGE - Theatrical Masterpiece
683x



22.02.2019
NAŠROT..
Jihlava - Brick Bar, začátek od:20:00, vstupné: 150

15.03.2019
VIHAR, MARANA, AUTUMN COLD, AMOK, NOCTURNAL PESTILENCE ..
Fatal Music club - Praha, začátek od:18:00, vstupné: 150,-

12.04.2019
PINK FLOYD revival Distant Bells JANIS JOPLIN revival JIMI HENDRIX revival S..
BRNO - SEMILASSO, začátek od:18:00, vstupné: 290 KČ



článků celkem: 6802
recenzí: 5543
reportů: 542
rozhovorů: 364













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


Matthew GREYWOLF, Falk Maria SCHLEGEL (POWERWOLF): „Když se oblékneš na pódium a nalíčíš, je to jako proměna.“

Němečtí vlkodlaci Powerwolf jsou u nás, ale i ve světě, čím dál populárnější. Na podzim minulého roku byli součástí „Power of metal tour“, spolu se Sabaton, Grave Digger a Skull Fist. A při jejich zastávce v Lipsku si pro nás odpoledne vyhradili trochu času dva hlavní pilíře kapely – kytarista Matthew Greywolf a klávesák Falk Maria Schlegel. Poblíž se celou dobu nacházel i nováček v kapele – bubeník Roel van Helden. A ukázalo se, že dělat rozhovor s Powerwolf rozhodně není žádný med. Obzvlášť, když je jeden z přítomných poněkud schizofrenní, když dojde na jeho alter ego. Navíc jsem byla nucená za trest později podstoupit interview obráceně – totiž v roli zpovídaného. Přes osobní oběti vám tedy přináším ve skutečnosti velmi příjemné a otevřené povídání, ve kterém kapela mluvila o novém album, ale i o tom, jak dokáže být jejich zvolená image občas pěkně otravná…

Zbývají vám poslední dva koncerty z Power of Metal tour. Můžete shrnout svoje dojmy z dosavadního průběhu?
Matthew: Zatím to bylo absolutně úžasné, rozhodně jsme si užili hodně srandy. Vlastně… jedna kapela se možná mohla častěji sprchovat, ale nechci tady zmiňovat žádná jména…
Falk Maria: Ale bylo to úžasný. Většina klubů byla narvaná…
Matthew: Myslím, že line-up je super. Máme tu čtyři kapely, které hrají power metal, ale každá z nich trochu jiným způsobem, takže si myslím, že to pro návštěvníky koncertů musí být zajímavý – můžeš sledovat všechny čtyři kapely po sobě a nic se nebude opakovat. Tohle se publiku určitě líbí. A kapely si to turné taky moc užívají.

Měli jste možnost kouknout se na vystoupení ostatních kapel?
Falk Maria: Každý večer. Teda… ve Vídni ne. (smích) (pozn. autorky: Vídeň byla první zastávkou turné, kterou jsme absolvovaly s kolegyní také a jako přípravu na rozhovor v Lipsku se jaly s kapelou předem seznamovat za asistence různých druhů alkoholických nápojů.)
Matthew: Včera jsme viděli i druhou půlku koncertu Sabaton. Já se vždycky rád koukám na ostatní kapely. Víš, když dohraješ a slezeš z pódia, tak by bylo trochu divný se prostě odříznout a říct si: „Ok. Už mě to nezajímá.“ Takže se rád podívám i na ostatní. Bohužel jsme nikdy neměli příležitost pořádně vidět Skull Fist, protože se vždycky líčíme, zatímco kluci hrajou. Ale na druhou stranu – oni stejně pobíhají ve svém oblečení na pódium celý den, takže si to nějak dokážu domyslet. (smích)

Pojďme k vaší muzice. Dostalo se vám někdy od někoho vyloženě negativní reakce na to, co děláte? Protože spousta lidí si myslí, že jste křesťanská kapela, na druhou stranu – spousta lidí si zase myslí, že jste satanisti. Máte zkušenosti s opravdu negativními reakcemi na vaši hudbu, texty…?
Matthew: No, pár jich bylo. Ale to je přirozené. Protože celá naše image – počínaje jménem kapely až po muziku je taková, že ji můžeš buď milovat, nebo nenávidět. Není moc lidí mezi tím. Víš jak – jsme power metalová kapela, co nosí na pódium make-up. Navíc tu zábavnou část vystoupení opravdu hrotíme a…
Falk Maria: …A myslíme si, že tenhle druh muziky potřebuje klišé – a my je používáme opravdu hodně. Takže jsou lidi, co nás nenávidí a jiní, co nás kvůli tomu milujou.
Matthew: Trochu tlačíme věci přes limit, takže je jedině přirozené, že když máš třeba deset lidí, tak mezi nima bude minimálně jeden, kterej si řekne: „Co je to za pitomou sračku?“ Ale to je v pořádku, protože si myslím, že to nejhorší, co se může kapele stát je, že si všichni řeknou: „Jo, to je docela fajn.“ a pak na ně zapomenou. Takže já preferuju jednu špatnou reakci z deseti, než deset lidí, kteří by si jenom řekli, že to bylo fajn.

Když nosíte na pódiu make-up, je to pro vás jako hraní rolí? Dokážete si ještě představit jít na pódium bez něj?
Oba: Ne.
Matthew: Určitě ne. Už jsi zmínila, že je to něco jako hraní rolí. Ale ne v tom smyslu, že bychom třeba udělali něco, co normálně ne, ale prostě… když se oblékneš na pódium a nalíčíš, tak je to jako proměna. Opravdu se díky tomu dostaneš do toho, co budeš dělat – takže je to vlastně jako rituál. Obzvlášť pro Attilu, je to jako…
Falk Maria: …metamorfóza.
Matthew: Pro nás je tedy velmi důležité tohle udělat. Nedokážu si představit jít dělat show tak, jak jsem teď. Jasně, že bychom samozřejmě mohli, ale asi bysme si to neužili a publikum taky ne. Dost lidí se nás ptá, jestli to děláme, abysme získali pozornost, a my jim vždycky říkáme, že ne. Protože už máš tak 2536 black metalových kapel, co dělá úplně to samé – tím už žádnou pozornost nepřitáhneš. Naopak si myslím, že tímhle odstrašujeme nějaké power metalové fanoušky, protože na to nejsou zvyklí. A my vypadáme opravdu spíš jako black metalová kapela, takže je to odradí. Ale my to děláme pro sebe, pro nás je to důležité. Už když jsme natočili první album, tak bylo jasné, že vizuální stránka bude velmi důležitou součástí kapely. U nás je propojení image a hudby nezbytné.

V jakých chvílích nejvíc nenávidíte, že jste si tuhle image vybrali?
Falk Maria: Když není dost času.
Matthew: Jo, když není dost času, máš třeba dva festivaly po sobě a dostaneš se tam hodinu před svým vystoupením a uvědomíš si: „Kurva, my se ještě musíme nalíčit…“
Falk Maria: To se nám stalo třeba ve Španělsku, když jsme hráli s Gamma Ray – řešili jsme technické problémy a pořád to nefungovalo a nakonec nám zbyly tři minuty, abysme se připravili na pódium. V tu chvíli jsem to nenáviděl a byl bych nejradši, kdybych mohl jít na pódium takhle v džínách.
Matthew: Ovšem, nejhorší na tom make-upu je, když se druhý den ráno probudíš, podíváš se do zrcadla a vidíš, že máš pořád bílou barvu v uších – to fakt nesnášim! To si řikám, co to kurva… no, ne… (smích)

A co vaše oblečení? Není v něm vedro? Třeba když jste hráli na Masters of Rock, to bylo opravdu teplo…
Falk Maria: Jo, to bylo. Ale ani večer to většinou není o moc lepší, když na tebe svítí všechna ta světla… ale to je prostě show. (smích)
Matthew: Musíme to nějak zvládnout. Nemůžeme hrát v kraťasech, žejo…
Roel: …já nosím kraťasy.
Matthew: CO?!? Tak to máš padáka! (smích) Počkej, ty fakt nosíš na pódium kraťasy?!?
Falk Maria: Toho jsme si nikdy nevšimli. Tak to můžeš jít domů, máš padáka! (smích)
Matthew: (šokovaně) On nosí na pódium kraťasy…
Roel: Vypadaj jako bikiny Kylie Minogue, ale jsou trochu delší.
Matthew: Tak když už, tak to aspoň dělej pořádně a pořiď si opravdový šortky.
Roel: Zejtra se na koncert přijde podívat moje máma, já si nemůžu vzít šortky! Až na ten další koncert, jo?
Matthew: Ona přijde tvoje máma? Aha…
(pauza)
Roel: Tohle tam nedávej… (smích)

Proč jste se rozhodli nehrát s živým basákem?
Matthew: No, protože by to byl další chlap, co by pil naše pivo, jedl naše jídlo… a basáci taky vždycky dostanou všechny holky, takže jsme se rozhodli, že basáka nechceme, protože… to jsou závažné důvody tohle! Ne, vážně. V kapele basáka máme, což je Charles, jinak kytarista, který nahrává basu na alba. Když bylo hotové první album, uvědomili jsme si, že budou živě potřeba dvě kytary, ale nechtěli jsme do kapely přidávat dalšího člena. Jsme totiž uzavřený kruh pěti lidí a funguje to dokonale, takže jsme nechtěli…
Falk Maria: …dalšího vlasatýho týpka, co by stál přede mnou. To je naprd. Já tam pak nemám místo. (smích)
Matthew: No jo, takže to vlastně bylo kvůli němu. Čistě egoistický důvody.
Falk Maria: Jo, protože já jsem řekl, že jestli přijde další kytarista, tak já odcházím, takže Charles přešel ke kytaře.
Matthew: Tak to fakt bylo?
Falk Maria: Jo, protože dvě kytary, basa a klávesy… to ne.
Matthew: To by prostě bylo o jednoho víc. Powerwolf je prostě pět chlápků, takže jsme se rozhodli, že Charles přejde ke kytaře a basa půjde z playbacku. Lidi jsou v tomhle sice docela pověrčiví, ale pro nás je to ta nejupřímnější cesta. Nechceme na pódiu žádného hosta – to by nebylo upřímné. Protože kapela musí být jako rodina a lidi by to určitě poznali. (pauza) Nepřesvědčil jsem tě?
Cože? Proč?
Matthew: No že se na mě tak díváš, jako: „Co to kurva mele?“
(smích) To jsem neměla v úmyslu, promiň.

Jste v podstatě monotématická kapela. Nemáte strach, že vám jednou dojdou nápady na texty? Protože určitě musí být těžší něco vymýšlet, když je potřeba držet se určitých témat.
Matthew: Samozřejmě, že je. Ale to je tak vždycky, když se musíš udržet u jednoho tématu. Je jasný, že nepřijdeme třeba s pirátským albem nebo tak (smích). To by prostě nebyli Powerwolf.
Ne, to by byli Alestorm.
Matthew: Jasně! Akorát my nepoužíváme ty legrační klávesy…. Jo, svým způsobem máš pravdu – není jednoduchý přicházet s nápady, co se hodí k naší image a zároveň jsou zajímavé. Ale na druhou stranu my milujeme ten styl, co máme. A není to pro nás až tak těžké. Jsme opravdu kreativní kapela. Nemáme strach, že by nám došly nápady. Když jsme dokončili „Blood of the Saints“, zbylo nám navíc snad ještě dvacet nedokončených skladeb a celé stránky nápadů na texty, takže si nedokážu představit moment, kdy by nám nápady došly. Ale, jasně, jsme zaseklý na určitém druhu témat a to nám to nedělá snadnější. Ale líbí se nám to, takže to funguje.

Kdo píše latinské části textů?
Matthew: Ehm… snažíš se naznačit, že jsou špatně?
Ani ne. (smích)
Matthew: (smích) To je totiž vždycky druhá část otázky. „Kdo píše latinské texty?“ „No já.“ „Ale ony jsou špatně!“ Takže jestli se na to nebudeš ptát, tak se přiznám, že je píšu já. Ono je to tak, že já vůbec neumím latinsky, jen se mi líbí, jak to zní – a vím, že ten jazyk používáme špatně, vím, že máme občas špatně skloňování… mně se prostě jenom líbí, jak ty slova znějí.
Falk Maria: Myslím, že znějí trochu drsněji, než angličtina.
Matthew: Jo. A má to určitou atmosféru a já si rád hraju se slovy. Protože máš určité místo ve skladbě a vokál a hledáš slova, která tam dobře padnou… často používáme části latinských modliteb nebo písní. Víš, co je legrační? Situace je vždycky stejná. Když začnu psát latinské texty – tenhle chlap (ukazuje na Falka) měl totiž pár let latiny ve škole…
Falk Maria: Jo, měl.
Matthew: … a já to vim. Takže když si tak sedim se slovníkem a marně se snažim vymyslet, jakže se to slovo vlastně používá, tak mu zkoušim volat, ale on tam má vždycky hlasovou schránku! Celý dny!
Falk Maria: (smích) To není vůbec pravda!
Matthew: To teda je! Pokaždý! A pak, když jsou ty latinský části nahraný, tak mi volá a stěžuje si, že je to špatně.
Falk Maria: Takhle to vůbec není! Já jsem taky napsal nějaký latinský části textů a tobě se to nelíbilo.
Matthew: Protože zněly debilně.
Falk Maria: Pravda, asi zněly. Nojo. A takhle to vypadá, když píšeme skladby. Pokaždý to samý.
Matthew: A takhle máš najednou dokončený album a ani nevíš, jak se to stalo. Přesně takhle se to stalo!
Falk Maria: „Co řikáš – co tahle melodie?“ „Hmm, stojí za hovno, to můžem rovnou jít domů.“ „Hmm, tohle zní dobře.“ „Jo, ale nemůžem to použít.“ (smích) No a za sedm měsíců je album hotový. (smích) Pokaždý to samý.

Matthew, ty hraješ ještě v další kapele…
Matthew: Vážně?
(smích) A ne?
Matthew: Já nevim. Matthew Greywolf v žádný další kapele nehraje.
Jo, dobře.
Matthew: No ptala ses Matthewa. Ten v žádné další kapele nehraje. Ale dobře no, trochu teda hraje. A co chceš teda vědět?
Prostě mi o ní něco řekni.
Matthew: Ehm.
Falk Maria: Znáš tu kapelu? Tu, ve který hraješ?
Matthew: Kapelu, ve který hraju? Jo, znám! Trochu vlastně hraju ve Flowing Tears, to je ale absolutně odlišná věc a není to samozřejmě Matthew Greywolf, kdo tam hraje. Znamená to úplně jiný druh kreativní práce a jiná témata a je to dobré doplnění k tomu, co dělám s Powerwolf. Ale většinou se soustředím jen na Powerwolf, tam je totiž docela dost práce – Powerwolf za poslední čtyři, pět let opravdu vyrostli a zabírají nám veškerý čas. Vlastně víc, než veškerý, protože si většinu věcí pořád děláme sami. Takže vlastně mimo Powerwolf už teď nic není.

Díky. Falku, teď jsi na řadě s odpovídáním. (Matthew se začíná zvedat) Jenom jednu otázku, nemusíš odcházet.
Matthew: No já jenom myslel, že bych si na chvilku zchrupnul.
Aha. (smích) Ok, Falku, podařilo se ti vyvinout velmi originální styl vystupování na pódiu, ne zrovna typický pro klávesáka. To ti přijde nudné jenom stát za klávesami?
Falk Maria: Jo!! (smích) Už jsem zmiňoval, že chci být taky uprostřed, chci pobavit lidi. Když sleduješ normální metalové klávesáky, jenom si tam stojí za svou Yamahou a spoustou dalších nesmyslů a vypadá to nudně. Když tam stojíš, tak nemáš co dělat. Moje role je bejt ten šílenej klávesák a chci bejt taky občas na pódiu vepředu – to je můj styl. A bratři Greywolfové mi stojí v cestě – to je prostě pokaždý!
Matthew: Jako včera v Hamburku. Víš, když máš na pódiu divnýho chlápka, co furt pobíhá kolem… si tak hraješ svoji část a najednou někdo přiběhne a odstrčí tě na stranu.
Falk Maria: Co se pořád divíš. Vždycky chodím dopředu na „Werewolves of Armenia“ na tu „hu, ha“ část…
Matthew: Fakt mě moc mrzí, že existuju na pódiu!!!
Falk Maria: (smích) To by mělo. Ne… já to fakt miluju. A nechci používat ty klávesy jako ten týpek z Alestorm.
Matthew: To by bylo špatný pro tvoje koule. (pozn. autorky: interní vtip, který snad trochu objasní moje interview s Alestorm … a opravdu ani trochu nemám tušení, jak se k téhle pomluvě dostali pánové z Powerwolf :D)
Falk Maria: Ne, to fakt ne… protože… ne…
Matthew: Kvůli tvejm koulím, to je dobrá odpověď.
Falk Maria: (smích) Tak jo. Kvůli mejm koulím, tak to je.

Měla bych se vás samozřejmě zeptat na nějaké otázky ohledně nového alba, ale myslím, že už jste je slyšeli všechny…
Matthew: No já nevim, třeba to bude originální otázka…
Prostě mi řekněte cokoli, co ohledně nového alba a procesu jeho psaní považujete za zajímavé.
Matthew: No já nevim, můžu ti třeba říct, že cédéčko je dokonale kulaté (dramatická pauza) … ale to je fakt úplně převratná informace, náhodou!
Falk Maria: Noo… je nejlepší, co jsme udělali, je to od „Bible of the Beast“ krok kupředu…. Né, vážně…
Matthew: Myslím, že jsme ještě nikdy na albu nepracovali tak tvrdě. Byla to opravdu intenzivní práce – se spoustou hádek.
Falk Maria: Se spoustou hádek. A s mohutným nahrávacím procesem. Nahrávali jsme sbory ve starém nepoužívaném kostele, asi se čtyřiceti lidmi a byl to hrozně zajímavý způsob, jak to udělat. Jasně, „Blood of the Saints“ je krok vpřed, jako pro kapelu ostatně každé album.
Matthew: A je to hodně upřímné album. Pro mě to zní, jako bysme šli támhle na pódium a začali hrát a užívat si to – třeba „Night of the Werewolves“, kterou, paradoxně, nikdy nehrajeme naživo – zatím. Pro mě je to dokonalá živá píseň, protože zní, jako že támhleten holandskej týpek (ukazuje na Roela) prostě mlátí do bubnů a všichni si to užíváme… určitě ji budeme hrát na headliner tour… ehm, teď jsem zapomněl, co jsem chtěl říct…
Falk Maria: Že je to upřímné album…
Matthew: Jo! Prostě jsme chtěli na albu zachytit tu radost z živého hraní a to je něco, co se mi na tom fakt líbí… a když to album poslouchám, tak cítím, že si to ti chlapi fakt užívaj. To je pro mě hodně důležitý. Třeba když poslouchám black metal, potřebuju opravdu mrazivou atmosféru. Když poslouchám něco atmosférického, tak chci mít mrazení v zádech. A když poslouchám Powerwolf, chci z toho cítit entuziasmus. A to se nám, myslím, na „Blood of the Saints“ podařilo zachytit.

Zmínil jsi headliner tour. Takže plánujete další část turné na podporu nové desky?
Matthew: Vlastně máme teď několik možností pro příští rok. Jednou z nich je samozřejmě headliner tour – jestli to bude turné po více zemích, to si nejsem úplně jistý. Co jisté je, tak to, že budeme hrát nějaké koncerty jako hlavní kapela v Německu. Máme ještě pár dalších možností. Ty zvážíme hned, jak se vrátíme z tohohle turné. Ale určitě něco přijde, rozhodně. Protože – tohle turné je sice jedno z nejlepších, co jsme zažili, ale je to jenom 45 minut hraní a pro fanoušky Powerwolf, co na nás přijedou, je to trochu krátké. Máme spoustu skladeb, co bysme vážně moc rádi hráli, takže by bylo hezké se vrátit s dvojnásobným časem na pódiu. Jenom si nejsem jistej, jestli ten holandskej bubeník bude schopnej odehrát 90 minut.
Roel: Hmm…. To je moc dlouhý….
Matthew: Bude muset víc posilovat… v bikinách. (smích)

Dobře, poslední otázka. V interview s Bloodbound jsem se dozvěděla, že poté, co jeli turné se Sabaton, napsali nové album o válce a bojování. Cítíte se také natolik ovlivněni touhle kapelou? (smích)
Matthew: Jo, vlastně další album bude o katolických kostelech během 2. světové války.
Jo, to jsem přesně chtěla slyšet!
Falk Maria: (smích) Bitva ve Vatikánu!
Matthew: Masakr ve Vatikánu! To je dobrý!
Falk Maria: Ne, nemyslim si…
Matthew: Já taky ne. Ale co je zjevný – a to si taky dobře uvědomujeme – že když jsi na turné s nějakou kapelou, že tě nějakým způsobem ovlivní, co hrajou. Třeba naše první album „Return in Bloodred“ mělo v sobě spoustu vlivu Black Sabbath a doom metalu. A pak jsme jeli turné s Gamma Ray a i když se mi jejich styl živého hraní až zas tolik nelíbil… vrátili jsme se z turné a nějak začali psát power metalové skladby… fakt!
Falk Maria: (smích) A pak jsme jeli turné s Candlemass…
Matthew: … a žádnej doom metal jsme nenapsali, takže je to píčovina a zapomeň na to! (smích)
Falk Maria: Ale pro ty Gamma Ray to platí.
Matthew: Ale ne, fakt si nemyslím, že teď napíšeme nějaké skladby o válce.

Ray             


www.powerwolf.net

Foto: Veronika Hesounová


Vydáno: 05.02.2012
Přečteno: 10751x




počet příspěvků: 6

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Já myslel, že jo....7. 02. 2012 15:40 Bubák
Bubák: Třeba...7. 02. 2012 15:15 Veronika
Ray, já vím,...7. 02. 2012 14:29 Bubák
to Bubák: Můžu...7. 02. 2012 14:25 Ray
Dobrej rozhovor :-)...7. 02. 2012 7:37 Bubák


 
Metalforever.info © 2006 - 2019     RSS - články

stránka byla načtena za 0.19947 sekund.