Druhé album tohoto hard rockového projektu jsem ohodnotil luxusní, ale hlavně zaslouženou devítkou. Dle výsledné známky pod touto recenzí je tedy evidentní, že dnes budeme víceméně truchlit. Zatímco deska "House Of Dreams" ve své nadýchané jakosti významně čněla nad stovkami obdobně znějících nahrávek, aktuální (třebaže hezky nazvaná) placka "Emotional Fire" je průměrnost sama. A nic na tom nemění ani (jak jinak než) brilantní zpěv Joe Lynn Turnera, neboli největšího marketingového lákadla této party.
Pro zasvěcenější posluchače může být dalším lákadlem osoba Dennise Warda (PINK CREAM 69, PLACE VENDOME, UNISONIC...). Jenže chyba lávky, ani on se tentokrát příliš nevytáhnul. Navíc si všichni vypomohli několika převzatými skladbami ("Emotional Fire", "You Wouldn't Know Love" nebo "Gina"), které v původních verzích zpívá Michael Bolton nebo Cher. Všechny uvedené písně patří na desce k tomu lepšímu, ani ony však neznamenají bůhvíjak daleký výlet nad výše zmíněnou průměrnost. "Gina" třeba oplývá líbivým refrénem, jenže ten se opakuje tolikrát, že na konci už začne lézt dost na nervy.
A tak můžeme jedenáctku tracků rozdělit do tří kategorií. První z nich je příjemně poslechová, i když ke společnému notování vás nedonutí. Do druhé pak spadají vyloženě nudné položky ("Torn In Half", "The Higher You Rise"). No a v poslední škatuli se minoritně krčí dva nejzdařilejší kousky alba. Jsou shodou okolností umístěny na samém konci. Předposlední song "Follow Your Heart" oplývá velmi chytlavým klávesovým motivem, tedy přesně takovým, kterých bylo na minulé fošně hafo. Závěrečná balada "All I Am" je dokonalým představitelem srdceryvných cajdáků, známých z řady sentimentálně romantických komedií. A to je vše. Když budu jízlivě parafrázovat název desky, tak je opravdu blbě zvolený, neboť při poslechu se ve vás žádné emoce rozhodně nevzbouří.
|
