Svěží moderní melodický deathmetal bořící typická finská klišé. To jsou mladíci Tracedawn se svou již třetí fošnou, na které se ale objevilo hned několik změn. Předně v sestavě, kde mnohé potěší návrat na scénu bývalého zpěváka Amoral, Nika Kalliojärviho. Což už samo o sobě svádí k myšlenkám na změnu stylu kapely. Ta opravdu přišla, nečekejme však, že by se z Tracedawn stali noví Amoral. Kapela sice využívá zkušeností a potenciálu nového zpěváka a přiklání se k poněkud tvrdším tónům, než tomu bylo na předešlé desce „Ego Anthem“, ale nechystá se následovat staré desky Amoral (jak by se ostatně mohlo zdát i z názvu „Lizard Dusk“, který mi poněkud připomíná „Raptile Ride“.). Tracedawn zde tak trochu navazují na svoji prvotinu „Tracedawn“, kterou vydali v roce 2008 coby parta mladíčků, oproti tomu ale na nové fošně nacházejí nový osobitý výraz v podobě silných melodií a chytlavých refrénů.
Do necelých čtyřiceti minut hracího času se mladé kapele podařilo vměstnat porci dravé akční hudby, která nenudí. Tak jako jsem si v předešlé diskografii oblíbila jen pár písní, novinku můžu protočit celou třeba vícekrát za sebou se stále stejnou chutí k poslechu. K oné líbivosti a chytlavosti dopomáhá především hlas druhého vokalisty Tuomase Yli-Jaskariho, který svým zajímavě zabarveným vokálem rovnoceně vyvažuje growlové party. Od posledního počinu úroveň hudby poměrně stoupla a je slyšet, že na svém projevu mladí pánové pořádně zapracovali.
Velkým přínosem pro desku jsou tentokrát klávesy, přinášející zajímavé melodie. Z celé desky „Lizard Dusk“, bych vyzdvihla skladbu „You´re Fired!“, která vyznívá epicky a ačkoliv neobsahuje čistý vokál, považuji ji za nejsilnější věc na celém albu právě díky velmi barvitému motivu. Další vybočující věcí je píseň „Nothing And Nowhere“, kde se místy objevuje klavír přímo v bluesovém stylu, stejně tak kytara vyhrává v intermezzu překvapivé sólo a bridge a refrén této skladby patří k nejzapamatovatelnějším na albu.
Jako celek je „Lizard Dusk“ skvěle stravitelnou plackou, přinášející hutné okamžiky, technicky propracované tvrdší skladby, ale i líbivé melodie kořeněné variabilními klávesami. Kdyby se v budoucnu kapela ubírala po stopách skladby „You´re Fired!“, vůbec by to nebylo na škodu. Rozhodně mají na to pouštět se do složitějších a komplexnějších věcí a proto bych v součanosti nesáhla po vyšším hodnocení. Vždy je co zlepšovat, ale Tracedawn se se svým „Lizard Dusk“ už teď zařazují mezi mé oblíbence v tomto žánru.
|
