Edu Falashi je jedním z hudebníků, který si vedle hlavní kapely pěstuje ještě sólový projekt, který má opravdu smysl. Už jen proto, že ačkoli se jedná prakticky o stejný žánr, s Angrou má Almah společný opravdu jen Falashiho hlas… a počáteční písmenko. Edu se ve své sólové kapele každopádně realizuje trochu jiným způsobem – a to jak kompozičně, tak pěvecky. Na výšky, které jsou v domovské kapele povinností, tu prakticky nenarazíme a naopak se zpěvák většinu času drží ve středních a nižších polohách, které mu hodně sedí. Nebojí se na hlas místy i pořádně přitlačit. A někdy až překvapivě hodně (jako třeba v „Zombies Dictator“). Navíc, tahle deska má ještě jednu specialitu – může se totiž lehce stát, že je to vůbec poslední nahrávka, na které máme možnost Falashiho hlas slyšet. Podle jeho prohlášení na oficiálních stránkách si totiž od zpívání dává zatím na neurčito pauzu, aby uzdravil své hlasivky od náporu, kterému byly vystaveny během působení v kapele Angra.
Novinka „Motion“ je především ve znamení vokálních experimentů, pod kterými zřejmě zpěvákovy hlasivky netrpí tolik. Ať už je to ve zmíněném „Zombies Dictator“ nebo třeba v singlovce „Trace of Trait“, Edu by se tady v některých pasážích neztratil ani v kapele nějakého extrémnějšího zaměření. Naopak v takové „Living and Drifting“ jako bych přímo slyšela Bruce Dickinsona. Domovskou kapelou zavane progressivně laděné „Days of the New“, kde naopak zabarvení hlasu pohladí, stejně jako v jemné skladbě „Late Night in '85“ nebo v poslední baladě „When and Why“, která jednoznačně patří k vrcholům desky. Jen hlavně žádné výšky, pokud je jen trochu možné se tomu vyhnout. Tenhle přístup se opravdu dá pochopit.
Třetí deska projektu Almah je na tom prakticky stejně, jako ty dvě předchozí. Pro příznivce Falashiho hlasu jsou příjemným zpestřením a možností poslechnout si ho v poněkud méně komplikovaných kompozicích, než jaké poslední dobou (ač brilantně) nabízí Angra. Většina skladeb je příjemná, najdou se tu opravdu dobré nápady a Edu je vážně skvělý zpěvák. No a to je tak všechno. Nic, co by vám na věky změnilo život.
Pokud Edu opravdu dodrží své prohlášení, je ve hvězdách, co bude s oběma kapelami. Angra už má namále docela dlouho a tak se obávám, že tuhle pauzu by kapela nemusela přežít – nebo aspoň rozhodně ne ve stejné sestavě. Nezbývá tedy než doufat, že Edu Falashi nezanevře na zpěv úplně a až překoná současné hlasové vyčerpání, bude se vedle producentského řemesla dál věnovat i tomu pěveckému – protože bez něj by byla metalová scéna chudší.
|
