Co deska, to změna. Tak by se dala charakterizovat tvorba švédských Avatar. S prvními dvěma alby si pánové slušně rozešlápli cestu v melodickém death metalu, na třetí studiové nahrávce toto okořenili trochou rock´n´rollu a jinými melodičtějšími odnožemi metalu, což jim velice slušelo, a na novince se tentokrát pouštějí do vod značně temnějších, kdy některé pasáže koketují například i s blackmetalem. Nikterak však neubrali na melodičnosti a i přes tvrdší a náročnější pasáže, přinášejí Avatar na albu „Black Waltz“ zajímavé a variabilní melodie.
Při ohlédnutí za jejich minulostí na desce nejvíce postrádám právě Johannesův čistý vokál, kterým se předvedl na předešlém stejnojmeném albu „Avatar“, jenže Avatar
jakožto kapela se zdají
býti mistry mystifikace, neboť jakýkoliv žánr, do kterého se rozhodnou fušovat, jim záhadně sluší. Na „Black Waltz“ se sice občas dočkáme i pasáží, které zpěvák negrowluje, ale zpívá, nikoliv však v závratných výškách, ale ve střední hlasové rovině. Nikterak to však neubírá na kvalitě a je slyšet, že si Johannes Eckeström poradí téměř s čímkoliv.
Kompozičně jsou skladby (především v druhé polovině alba) méně přímočaré  a složitější, obsahují kytarové vyhrávky a nepůsobí prvoplánovitě a lehce zapamatovatelně. Naopak při každém dalším poslechu přináší nový pohled na svůj obsah. Posluchač by se měl hlavně připravit na to, že od alba „Avatar“, je to pořádný skok jiným směrem a pokud nečeká tvrdý dopad do hustých vod, mohl by nepříjemně narazit.
„Black Waltz“ je poměrně temné, ale zároveň melodické a chytlavé album, jemuž ale bod ubírám za příšernou foukací harmoniku v posledním songu – buď jsem příliš konzervativní, nebo je vás více, kteří to nedokážou přenést přes srdce/uši?
|
