Kdo jsou dnes vlastně Europe? Asi všechno jiného než banda napomádovaných šášulů, vytrubujících do světa pouťové odrhovačky. Přestože na ně leckteří těžkooděnci tak koukají, Europe nejsou v žádném případě jen „The Final Countdown“. A to rozhodně nejdéle od alba „Prisoners In Paradise“, které se pyšnilo ostrým americkým, dá se říci až streetrockovým, zvukem. Od jejich comebacku, který lemují tři přetvrdá alba „Start From The Dark“, „Secret Society“ a „Last Look At Eden“, se Europe zcela vzdálili od svého nablýskaného soundu osmdesátých let. Přestože stále zastávám názor, že „Last Look At Eden“ je suverénně nejslabším albem této švédské pětice, naživo mají skladby docela slušný tah na bránu.
To potvrzuje i novinkový živák „Live Look At Eden“, který má být jakousi ochutnávkou před vydáním desky „Bag Of Bones“, k jejíž emisi se schyluje koncem dubna. Europe jsou naživo velice silná kapela, o čemž jsem se měl tu čest přesvědčit hned dvakrát. Právě při živých vystoupeních se stírá rozdíl mezi poprockovou minulostí a nabušeným hardrockovým soundem dneška. Proto zde směle stojí šest let stará vypalovačka „Love Is Not The Enemy“, pekelná „The Beast“ z poslední desky a staré megahity „Superstitious“ a (pochopitelně) „The Final Countdown“.
A dokonce i titulní věc z poslední desky zde nevyznívá tak bombasticky a kýčovitě jako ze studia, ale je spíše zeppelinovsky zemitá a prim zde hraje podladěná Norumova kytara. Celkově dostala nejvíce prostoru poslední deska. Ta je zastoupena hned čtyřmi skladbami (titulní věc, „The Beast“, „No Stone Unturned“ a výtečná balada „New Love In Town“). Po jedné věci se dostalo na předchozí „Secret Society“ (pecka „Love Is Not The Enemy“), „Out Of This World“ (zmíněná „Superstitious“), „Prisoners In Paradise“ (překvapivě nevýrazná „Seventh Sigh“) a prastarou „Wings Of Tomorrow“ („Scream Of Anger“). A jak je asi naprosto jasno, nemůže chybět ani připomínka multiplatinového alba „The Final Countdown“. Zde jej zastupují dva největší hity - „Rock The Night“ a titulní monolit.
Ten pochopitelně sklidí největší ovace. Ve chvíli, kdy začne notoricky známý motiv, publikum doslova exploduje. Ovšem podle mě přichází zklamání. Kapela rozhodně tuhle věc už tisíckrát proklela, ovšem tady ji naživo i trochu odsalámovala. Tempest se nedere do výšek, které si pro tuhle věc napsal, Norumovi to v sóle nepěkně ujede a celkově skladba jako jediná na tomhle živáku postrádá živočišnou energii. Ovšem nic naplat. Zahrát jí Europe musí, protože by je jinak fanoušci ukamenovali.
„Live Look At Eden“ není vůbec špatný záznam. Výběr skladeb může trochu zaskočit, když nedošlo na slavné balady „Carrie“, „Open Your Heart“ a „Prisoners In Paradise“, ani na comebackovou „Start From The Dark“, ovšem kapela to hravě vyrovná energií i nasazením. A jako předkrm před novou studiovkou může zafungovat dokonale.
|
