Crazy Lixx byli tou kapelou, která se jako jedna z prvních svezla na vlně zájmu o Novou vlnu skandinávského hair metalu, kterou nastartovali Crashdïet s albem „Rest In Sleaze“ z roku 2005. Crazy Lixx dlouho neváhali a svou prvotinu „Loud Minority“ vydali už v roce 2007. Byl to zásah do černého, protože deska obsahovala hity jako „Want It“, „Heroes Are Forever“, „Love On The Run“ a „Make Ends Meet“. Právem se Crazy Lixx zařadili do čela této vlny, hned po bok Crashdïet a Vains Of Jenna. Byli dobří. Dokonce tak dobří, že jim samotní Hardcore Superstar ukradli kytaristu Vica Zena. Crazy Lixx ale zbraně nesložili a s novicem Adamem Dawsonem připravili předloni dvojku „New Religion“. Ta už neobsahovala tolik jasných hitů jako debut, ovšem o žádném propadu se mluvit nedalo ani v nejmenším. Crazy Lixx si vybrousili svůj styl, podle kterého jsou mezi současnými skandinávskými kapelami k poznání takřka ihned.
A to je hlavní deviza novinky „Riot Avenue“. Ta vychází dva roky po „New Religion“ a Crazy Lixx se nacházejí v pozici matadorů skandinávské scény. Otázka teda stála, jestli tuto pozici obhájí, nebo je služebně mladší kapely smetou. Crazy Lixx ale vsadili na své přednosti. Především na to, že mají ve svém středu naprosto svojského vokalistu Dannyho Rexona, který disponuje takovou barvou hlasu, že si ho s žádným souputníkem nespletete. Hudebně se, stejně jako u obou předchozích desek jedná o poctivý hair metal, nebo hard rock, chcete-li, který ctí školu osmdesátých let, ale nechybí mu dravost roku 2012 a o modernímu zvuku, který je dnes samozřejmostí (i když někteří, jako třeba Running Wild, to ještě nepochopili), ani nemluvě.
Hned úvodní „Whiskey Tango Foxtrot“ dává po prvních taktech na srozuměnou, s kým máte tu čest. Hned tady Crazy Lixx vybalí trumfy. Víte, co od nich máte čekat. Stylově. Ovšem, co nabídnou za nápady v dalších skladbách, na to si musíte počkat. Hned dvojka „Young Blood“ je typická moderní hairmetalová vypalovačka, která to žene kupředu v rychlém tempu. Titulní „Riot Avenue“ je naopak jeden z největších hitů desky, typická stadionová věc. Má přesně to tempo i ten refrén, který dokáže pohnout davem. „Fire It Up“ a „Downtown“ jsou pecky ve středním tempu, které čerpají z losangeleského hnutí osmdesátých let a kromě například L.A. Guns v nich zaslechnete i vlivy AC/DC. „Downtown“ si zase pohrává s kytarami ve stylu Cinderelly z období „Heartbreak Station“.
Druhý největší hit alba se jmenuje „In The Night“. Hladové riffy jako z repertoáru Hardcore Superstar ženou skladbu kupředu, kdy uprostřed až punkrockové sloky exploduje doslova geniální refrén, který strčí do kapsy i Kiss z doby „Crazy Nights“. „Church Of Rock“ je zase houpavé boogie, ovšem ve své podstatě nijak objevné.To samé by se dalo říct i o následující „Heatseeker“, jenž ve své polovině začíná už trochu nudit, přestože refrén má rozhodně velký komerční potenciál. Crazy Lixx ale prostě sluší rychlejší tempa. Toho se ale nedočkáme ani ve „Sweet, Bad And Beautiful,“ což by klidně mohla být kopírka AC/DC, kdyby na ní Crazy Lixx nenaroubovali svůj refrén, prodýchaný výbornými vokály. „Be Gone“.
Rychlík ke konci, kdy Rexon štěkave frázuje, aby vše v polovině zklidnil v akustické pasáži, která znovu exploduje do dravého high octane rock n´rollu. A balada na závěr. To už je u Crazy Lixx jakási tradice. Jsem zastánce toho názoru, že Crazy Lixx s baladami byli vždy na štíru, ovšem „Only The Dead Know“ se povedla rozhodně více, než třeba nemastná neslaná „The Gambler“ z debutu. Ale i tady je zbytečně moc pompy a klišé osmdesátých let.
Deska se ale povedla. Co se týče kvality, dá se postavit na roveň debutu. Řadím ji trochu výš než předchůdce „New Religion“. Prostě se jedná zase o velice kvalitní rockovou desku, která ve svém ranku bude rozhodně letos patřit k tomu vrcholu.
|
