Dávno, dávno tomu, co byly v kurzu alba kytarových hrdinů. Je to už přes dvacet let, co svět stál v němém úžasu nad kytarovou ekvilibristikou Yngwieho Malmsteena, Joea Satrianiho, Vinnieho Moorea nebo… George Lynche. Pochopitelně všichni zmíněné pánové jsou mistry svého nástroje. Jenže po čase jejich kytarové onanie začnou nudit. Satriani asi už pochopil, že snazší cesta k posluchačům vede přes regulérní kapelu a pořádné skladby, a proto se spojil se Sammym Hagarem, Malmsteen zbytečnost svých sól nepochopí nikdy a Lynch, byť v minulosti i schopný týmový hráč, nám teď předkládá svůj sólový projekt?
Jaký je? Plný kytarových sól, kejklí a pičikát. „Legacy“ má jen čtyři skladby, ale i tak obyčejného posluchače začne nudit.
Milovníci šestistrunných eskapád si samozřejmě přijdou na své, což je ovšem tak všechno. U všech čtyř skladeb Lynch pochopitelně dokazuje, že umí hrát. Nechává si takový prostor, jaký mu principál Don Dokken ve své kapele nikdy nedopřál, ale člověka ak napadne, že někdy méně by bylo více.
Podle Lynchových oficiálních stránek je to jakýsi dárek ke třicátému výročí působení na scéně. Lunch se tedy vyřádil dost a dost. Jenže teď je otázka, kdo vlastně chce tohle ještě v dnešní době poslouchat. O tom, že je zdatným kyaristou už přesvědčil v řadách Dokken i své kapely Lynch Mob (s tou na léto, posílen o basistu Ratt Robbieho Cranea plánuje desku „A-Game“), takže podobná alba mi přijdou vcelku zbytečná.
|
