Když Lita Ford odhlásila nové album, nevzbudilo to ve mně žádné nadšení. Přestože její alba „Lita“, „Stilleto“ a „Damgerous Curves“ považuji za to nejlepší, co kdy jaká žena za rockovým mikrofonem nabídla, poslední desky mě rozhodně nepřesvědčily. „Black“ z pětadevadesátého absorbovala vlivy tehdy populárního grunge a alternativní hudby. Navíc album zabila absence hitového singlu. Pak je čtrnáct let ticho po pěšině. Lita se provdala za Jima Gilletta (druhdy předáka zoufale průměrných Nitro) a dlouhá léta se věnovala jen rodině. Ticho přetnula v roce 2009 nahrávka „Wicked Wonderland“, na které Lita spolupracovala právě se svým manželem. Vznikl z toho paskvil. Chvilku jste měli pocit, že posloucháte starou Litu prohnanou různými mašinkami, chvíli to znělo jako White Zombie. Prostě otřesná deska.
Proto jsem od novinky nic nečekal. Pozornost vzbudil až ohlášený název, který jasně odkazuje na Litino původní působiště z konce sedmdesátých let, na legendární dívčí kapelu The Runaways, která tehdy v Los Angeles platila za náramnou senzaci. Zpěvačka navíc ohlásila, že se na desce nebude už podílet Gillett, se kterým brzy oznámila i rozvod. Jediným Litiným spolupracovníkem pro „Living Like A Runaway“ je tedy surf-punk/rockový kytarista Gary Hoey, který se už v roce 1992 podílel na bezejmenné desce kapely Heavy Bones (kapely zpěváka Cats In Boots Joela Ellise a bubeníka W.A.S.P. Frankieho Banaliho).
Rozvod s Gillettem a následně ukončená spolupráce Litě uvolnil ruce. Už předtím než „Living Like A Runaway“ vyšlo, se Lita částečně distancovala od předchozí desky, označené spíše jako její projekt s exmanželem. „Living Like A Runaway“ je prostě jen její deska a přesně tak zní. Jasno je totiž od úvodní věci „Branded“, která plní funkci (kromě „Back To The Cave“ z osmaosmdesátého) nejlepšího Litina otvíráku. Ostré rock n´rollové tempo, stadiónový refrén, sexem nabitá atmosféra. „Branded“ tedy ukazuje, jak se celá deska bude vyvíjet.
Čeká vás totiž vzrušující procházka o deseti zastávkách, které mají různou podobu rock n´rollu a které, kdyby nic jiného, pořádně baví. S „Hate“ si budete připadat jako na pořádně rozjeté párty.
Přesně takové, jaké uměly jen kapely ze Sunset Stripu ve svých zablešených kumbálech na začátku osmdesátých let. „Living Like A Runaway“ je spíše rádiový poprock, takový jaký hráli třeba Soul Asylum. „Devil In My Head“ a „Asylum“ zase hypnoticky tepou až na heavymetalovou strunu a notnou dávkou fantazie mohou evokovat předchozí „Wicked Wonderland“. Velké překvapení se skrývá pod poslední položkou „A Song To Slit Your Wrists By“, pod kterou je podepsán basista Mötley Crüe a Litin někdejší milenec Nikki Sixx, tedy člověk, který má na svědomí i jeden z největších hitů zpěvačky „Falling In And Out Of Love“. Tentokrát se ale nejedná o skladbu, kterou by Sixx napsal Litě přímo na tělo, ale o elektronikou pořádně provoněnou coververzi jeho bokovky 58.
Když tak „Living Like A Runaway“ už poněkolikáté poslouchám, dospívám k závěru, že reparát se Litě neskutečně povedl. Nejslavnější desce „Lita“ asi novinka konkurovat nemůže. „Stilleto“ a „Dangerous Curves“ se ale může hrdě podívat do očí a „Black“ a zejména „Wicked Wonderland“ strčí s přehledem do kapsy. Můžeme říci, že po jedenadvaceti letech Lita konečně vydala desku, která za to stojí.
|
