Asi nejhvězdnější obsazení za celou kariéru festivalu. A naprosto extrémní vedra. Přesně tyhle dvě věci zůstanou v paměti návštěvníkům jubilejního desátého ročníku Basinfirefestu ve Spáleném Poříčí. To, že se festival stává rok od roku vyhlášenějším, je jasná věc. Aby také ne, když se na jeho letošní ročník podívali takové kapely jako je Apocalyptica, Children Of Bodom, Crashdïet, Lacuna Coil, Cannibal Corpse nebo Destruction. Déšť, jak bývá už v Poříčí zvykem, čáru přes rozpočet pořadatelům a fanouškům tentokrát neudělal, ale ani extrémní vedra, kdy se teplota i ve stínu blíží k pětatřicítce, není zrovna na takovéto akce tím pravým ořechovým. Prostě Hot In The Shade...
První kapelou, která přitáhla k pódiu více fanoušků, byl legendární Törr. Vlasta Henych chyběl spíše vizuálně, protože jinak Törr je neměnnou záležitostí. Komu se líbí, ten si přišel na své, koho Törr dosud neoslovil, nestane se tak asi už nikdy. Nové věci kapely už nemají takovou sílu jako ty kultovní z osmdesátých let, takže největší aplaus pochopitelně sklidily „Kladivo na čarodějnice“ a „Armageddon“.
Hand Grenade jsou novou akvizicí na české scéně. Kapela se snaží míchat moderní vlivy do klasické metalové hudby, ovšem větší počet přívrženců zatím nemají. Snad za pár let...
Na The Snuff bylo vidět, že mají rádi Metallicu. Ovšem do jejich invence, skladatelské potenci a hudební dovednosti (jasně, Ulrich není až tak dobrý bubeník, jak se pořád říkalo...) mají sakra daleko. Jejich set až na pár výjimek proto působil trochu jednolitě. Jejich fanouškům možná něco řekl, mně ne.
Zato Debustrol měl energie na rozdávání. Škoda trochu přehuleného zvuku, který byl leckdy až na hranici bolesti, ale Kolinssova parta má svou hru prostě v paži a svoje letité standardy přehrává s grácií.
Vystoupení Kreyson provázely technické problémy s mikrofonem Ladislava Křížka. Ten, přestože to v něm asi vařilo, nedal nic moc znát. Setlist Kreysonu byl léta neměnný, ovšem od loňska Křížkova parta nasazuje i nové věci z nichž se ujala thrashová „Kde se touláš“. Samozřejmě největší úspěch měla, jako vždy, „Čarovná noc“. Tu už Křížkovi nikdo neodpáře.
Vystoupení Satisfucktion trávím, zmožený vedrem u pivního stánku. Sorry, kluci...
Na skok tedy na Béčko, kde se rozjel Plexis. Jejich koncert rovněž patřil mezi jistoty. Hoškova parta vsadila na staré hity jako „To“ nebo adaptací starých Ramones „Svět jsou báry“.
S Children Of Bodom přišel jeden ze zlatých hřebů pátečního večera. Alexi Laiho se i přes svůj mladý věk stal respektovaným pojmem na světové metalové scéně a jasně ukazuje, že deathmetalové mantinely jsou už jemu i jeho kapele malé. Přestože nové desky to od kritiky pěkně slízly, naživo zní skladby maximálně energeticky. Došlo samozřejmě i na osvědčené věci jako „Needled 24/7“ nebo „Are You Dead Yet?“
Hodina duchů už patřila Apocalyptice. Ta už dávno není jen sborem cellistů, ale jejich koncerty mají už jasnou strukturu rockové kapely. Zpěv, bicí a samozřejmě cella. Tito Finové si před více než patnácti lety udělali jméno s deskou „Plays Metallica By Four Cellos“ a z toho je jasné, jaká kapela je jim největší inspirací. I přestože si tito smyčcoví mágové berou inspiraci i třeba u Sepultury, na obligátní „Nothing Else Matters“ pochopitelně došlo..
Na vedlejší scéně v tu chvíli řádili staří punkýši S.P.S. A co nemohlo chybět? Legendární hymna starých čerokýzů „Chtěl bych ti mámo má, chtěl bych ti říct...“
Těžká jsou rána rockerova, takže česnečka v přilehlé hospodě to pochopitelně jistí. A vzhůru do dalšího dne. Na louce je vedro snad ještě větší, o osvěžení se nestarají jen pivní stánky, ale i hasiči s vodními děly, takže to občas vypadá jako při demonstraci proti globalizaci. Lákali mě N.V.Ú., ovšem v tak nekřesťanskou dobu se to fakt nedalo. Takže jestli hráli, co hráli a co tam vyváděli, ví asi jen pár odvážných. Škoda, zasloužili by si rozhodně lepší čas.
Citron překvapil. Kytarově kapele samozřejmě není co vytknout, když ve své středu mají takové střelce jako je Jaroslav Bartoň. Sázka do loterie byl vždycky výkon zpěváka Stanislava Hranického, kdy především skladby z „Radegasta“, kdy přezpívával Křížkovy pasáže, působily místy až trapně. Tentokrát Ostravští přijeli s náhradním zpěvákem Fannym Michalíkem, který v roce 1990 nazpíval nedoceněnou desku „Vypusťte psy“ (kde se tedy s Křížkovým vokálem nepopasoval rovna nejlíp). S ním ale Citron zněl mnohem svěžeji a lépe než před dvěma lety, kdy jsem je viděl naposledy na Czech Rock Blocku v Plasích.
Béčko v tu chvíli ovládali DeBill Heads. Klasický pivní bigbít, řádně poučený punkem na festivali prostě patří a jejich „Amsterdam“ je prostě hitovka k pohledání.
Salamandra byla hudebně i pěvecky v pořádku, ovšem tento styl hudby mě prostě vyhání k pivním stánkům, takže s reportem nemůžu sloužit. Asi bych ani nebyl ten pravý...
|
