Přestože reportáž z Basinfirefestu jsme už přinesli, považuji za nutné vypíchnout jednu kapelu, která se v Čechách představila poprvé a kvůli které jsem se na Basinfirefest vypravil. Pochopitelně Destruction, Apocalyptica, Children Of Bodom, Lacuna Coil nebo Cannibal Corpse jsou na rock/metalové scéně pojmy, ovšem všechny tyto kapely u nás hrály už několikrát, ale švédské hairmetalové stars Crashdïet tu byly poprvé. Pro většinu návštěvníků Basinfirefestu představovali Crashdïet velkou neznámou, přestože už i v sousedním Německu jejich hvězda strmě stoupá. Pro některé byla tato švédská čtveřice sázkou na divokou kartu, ovšem dá se říci, že během jejich setu se k hlavnímu pódiu stáhlo tolik lidí, až to člověka, znajícího podivný vkus českého publika, překvapilo.
Crashdïet, to byl prvotřídní rock n´roll. Martin Sweet samozřejmě není John Petrucci nebo Paul Gilbert, ale i tak dokázal, že je hodně zručným kytaristou. O bubenické mašině Ericu Youngovi (takový švédský Tommy Lee) ani nemluvě. Oproti jiným kapelám zaujali Crashdïet hned svým příchodem na scénu. Důraz, který tato kapela vždycky kladla na image byl novým zpěvákem Simonem Cruzem dotažen k dokonalosti když jeho hlavu zdobilo několik desítek centimetrů vysoké číro.
Přestože poslední deska „Generation Wild“ si od kritiků vysloužila smíšené reakce, kapelu posunula ještě výš. Pochopitelně na slavný debut „Rest In Sleaze“ kvalitativně ani náhodou nemá, ovšem nelze jí upřít potenciál (který roste každým poslechem) a fakt, že Crashdïet posunula o mílový krok směrem k vysněnému mainstreamu. A kapela je na tuto desku hrdá. Proto z ní také nasadila nejvíce skladeb. Hrál se „Armageddon“, „Rebel“ nebo vynikající balada „Save Her“.
První okamžik pravdy přišel s „Queen Obscene“ z „Rest In Sleaze“. Tuzemský fanoušek mohl tedy poprvé slyšet, jak se Cruz vyrovná s vokálními linkami svého zesnulého předchůdce Davea Leparda. Simona nepředcházela dobrá pověst. Na prvních koncertech údajně v Lepardových skladbách shořel jako papírový čert. Ovšem postupem času se stal pevným v kramflecích a kultovní vokály dnes dává s prstem v nose. Pořádnou podporu má i do Sweeta a basisty Petera Londona (s výborným tričkem Dead Boys), kteří se ukázali jako velice zdatní vokalisté.
V oficiální části, kdy si Cruz dokonce skočil až k publiku, přišly ještě „Riot In Everyone“ a jediná ukázka z druhé desky „The Unattractive Revolution“ (nazpíval ji Olli Herman z Reckless Love) v podobě singlu „In The Raw“. Škoda, že nedošlo na geniální „Falling Rain“ nebo na „Die Another Die“. Kapela pak mizí z pódia. Vyčerpaný Young padá v zákulisí (ze srandy) k
zemi, kde jej Cruz polévá vodou z PET lahve (i když maje na paměti Micka Marse z osmdesátých let, to mohlo být cokoliv, když se Cruz před koncertem potuloval v zákulisí a notně si nahýbal z láhve Pražské vodky).
Přichází přídavky. Muselo jasně dojít na standardy z „Rest In Sleaze“, které, jak se ukázalo, posluchaři vyžadovali nejvíce. Začíná se „Breakin´ The Chainz“. S Cruzem v tu chvíli zpívá celé publiku a při burcujícím refrénu vystřeluje pěsti do vzduchu. Druhý přídavek v podobě „Knokk´Em Down“ udrží publikum v pohotovosti, aby je pak Crashdïet totálně rozstříleli titulní věci z posledního alba „Generation Wild“.
Je konec, Cruz s Youngem sedí v zákulisí a lokají pivo. Sweet a London ještě uklízí své nástroje aby se k nim vzápětí přidali. Byli spokojeni. Aby ne. I když v Čechách hráli poprvé, strhli si svou show publikum na svou stranu. Jejich koncert mě tak nabádá k tomu, abych se většině návštěvníků českých festivalů omluvil za to, že mají v uších nasráno.
|
