Mám za to, že kdyby členové The Melvins Buzz Osborne (kytara a zpěv) a Dale Crover (tehdy baskytara, dnes bicí) nehráli v polovině osmdesátých letech s Kurtem Cobainem v kapele Fecal Matter (tehdy kapele sice bezejmenné, ale po obrovském boomu Nirvany stokrát zmiňované) a kdyby na jejich hudbu mrtvá grungeová hvězda nesčetněkrát neupozornila jako na zdroj své inspirace, neštěkl by dnes možná po nich ani pes. Jsou totiž stále typickou undergroundovou kapelou s typickým seattleským zvukem, který už je skoro dvacet let za zenitem. Navíc The Melvins nikdy nebyli mainstreamovou záležitostí jako zmíněná Nirvana nebo jako Soundgarden, Alice In Chains, Pearl Jam nebo Stone Temple Pilots.

Ze všech seattleských kapel byli nejvíce metaloví. Z té pomyslné „velké čtyřky“ se to vždycky tvrdilo o Alice In Chains, ale tam kam se AICh vždycky báli zajít, byli The Melvins jako doma. Jejich temné, pomalejší než pomalé sabbathovské riffy spojené s kňouravým zpěvem Osborna (ne zrovna nepodobným jeho slavnému skorojmenovci) působily vždy mnohem depresivněji než cokoliv ze Seattlu.

Ano, když dnes posloucháme jakoukoliv desku The Melvins, je jasně vidět, kde Cobain bral inspiraci. Když říkám, jakoukoliv desku, myslím tím i novinku „Freak Puke“. The Melvins totiž pokračují přesně tam, kde skončili předchozím albem „The Bride Screamed Murder“. Jsou zde disharmonické pasáže, navíc podporované skřípotem houslí a kontrabasu, jako třeba ve dvouminutové šílenosti „Inner Ear Rapture“. Jsou tu samozřejmě sabbathovské riffy v „A Growing Disgust“, nechybí ani Croverovo bubenické extempore v „Baby Won´t You Weird Me Out“. Když přece jen The Melvins vytáhnou svižnější pasáže v „Leon Vs. Revolution“, musí za každou cenu dostát své pověsti v následující „Holy Barbarian“, která má tak pomalé ubíjející tempo, jenž ve spojení s Osbornovým šepotem působí skutečně hodně dramaticky. Vrcholem je tak závěrečná desetiminutová „Tommy Goes Beserk“, která po plíživém začátku vybuchuje do rock n´rollové jízdy, ovšem s acidovým papírkem pod jazykem.

Zvuk je tradičně předpotopní. Je až tak dřevní, že možná i Black Sabbath měli na svých ranných deskách lepší. To ale k The Melvins patří. V tomto případě se dá říci, že pokud je někdo jejich fanoušek, rozhodně jím zůstane i po poslechu tohoto jejich osmnáctého alba. Pokud někoho (což bude samozřejmě drtivá většina) jejich hudba nikdy nezaujala, nezkoušejte to. Tihle experimentální šílenci jsou natolik nepřístupní, že si jen tak k tělu někoho nepustí.

www.melvins.com

Seznam skladeb:
1. Mr. Rip Off
2. Inner Ear Rapture
3. Baby, Won’t You Weird Me Out
4. Worm Farm Waltz
5. A Growing Disgust
6. Leon vs. The Revolution
7. Holy Barbarian
8. Freak Puke
9. Let Me Roll It
10. Tommy Goes Beserk

Sestava:
Buzz Osborne - zpěv, kytara
Trevor Dunn - baskytara
Dale Crover - bicí

Rok vydání: 2012
Čas: 42:14
Label: Ipecac
Země: USA
Žánr: grunge/sludge metal

Diskografie:
1987 - Gluey Porch Treatments
1989 - Ozma
1991 - Bullhead
1992 - Lysol
1993 - Houdini
1994 - Prick
1994 - Stoner Witch
1996 - Stag
1997 - Honky
1999 - The Maggots
1999 - The Bootlicker
2000 - The Crybaby
2001 - Electroretard
2002 - Hostile Ambient Takeover
2006 - (A) Senile Animal
2008 - Nude With Boots
2010 - The Bride Screamed Murder
2012 - Freak Puke