Tak teď bych klidně mohl najít recku, kterou jsem přesně před dvěma lety psal na tehdejší novinky Jackyl „When Moonshine And Dynamite Collide“ a zkopírovat ji sem. Ono se totiž u Jackyl (a pravda že ani od jejich debutu v roce 1992) vůbec nic nezměnilo. Sestava sice už je trochu zkorigovaná oproti platinovým začátkům, ale to je asi tak jedné, nad čím by se člověk v případě této americké kapely mohl pozastavit.
Inspirace AC/DC zůstává pro Jackyl životním údělem. Stejně jako u různých plagiátorů (a že jich je požehnaně) je jasné, že takové pecky jako „Highway To Hell“, „Hells Bells“ nebo „Thunderstruck“ Jackyl nikdy nesloží. Ovšem na rozdíl od těch kopíráků zní Jackyl svébytně. Kytara Jeffa Worleye zní zboostrovaněji než nástroj Anguse Younga a i když Jesse James Dupree má hlas až nebezpečně podobný s Bonem Scottem, má v sobě i kousek osobitosti. Dlužno kapele také přiznat, že na každé album umístí nějakou skladbu, kterou by AC/DC nikdy nenahráli.
Od úvodní „Best In Show“ se ale jede v zajetých kolejích. Jasně definované riffy létají z Worleyho kytary a Dupree přidává zase hrsti oplzlých textů. Kapela umí napsat i silné stadiónové refrény, jako je ten ve „Screwdriver“ (což je také první singl desky) a také pořádně špinavé blues jako „Walk My Mile“. Jsou tu ale i ty překvapivé momenty. V případě novinky to je dvojice covervezí.
Čtyřicet let starý singl „Cover Of Rolling Stone“ od kapely Dr. Hook And Medicine Show opatřili Jackyl (jak je jejich zvykem) zvuky motorové pily, ale také přidali bicí ve stylu „We Will Rock You“, čímž skladbu na rozdíl od Poison, kteří ji předělali pro desku „Crack A Smile“, dostali na jiný level.
Největší překvapení se ale nachází pod poslední položkou – skladbou „It´s Tricky“, což není nic jiného, než cover raperů Run DMC. Ten je zde opepřen pořádně hutnými kytarami (které v originále byly ořezané) a pořádně skandovaným refrénem. I když si zase musíme přiznat, že podobné úlety Jackyl nikdy cizí nebyly.
Jak už jsem psal v recenzi na předchozí album, je i „Best In Show“ další deska, kterou si kapela může pyšně postavit do řady. Ovšem nic víc. Není to nijak zvlášť překvapivé album. Nemá takový hit, jako debut v podobě „I Stand Alone“, ale je tu plno skladeb, které se dobře poslouchají.
|
