Píše se rok 2000. Na metalové scéně získává popularitu nový proud, zvaný female fronted metal. Nikoho asi nepřekvapí, že jednou z hlavních příčin byla finská kapela Nightwish, která se v té době radovala z úspěchů svých alb „Oceanborn“ a „Wishmaster“. Nicméně bych chtěl upozornit i na druhou „linii“ tohoto žánru. Zmínit musím kapelu Theatre of Tragedy, která vznikla už v roce 1992. Tato norská formace v čele s půvabnou Liv Kristine byla jedna z prvních (možná úplně první), která vytvořila kombinaci dvou vokálů, kterým se dnes neřekne jinak než „kráska a zvíře“. After Forever, kteří vydávají v roce 2000 své debutové album, lze přiřadit spíše k té druhé linii.
Na rozdíl od Nigtwish má totiž tato kapela úplně jiné kořeny. Při poslechu „Prison of Desire“ se vám představí velmi silná a působivá atmosféra v trochu drsnějším hávu. After Forever totiž vznikli z deathmetalové partičky Apocalypse. Přítomné jsou tedy grunty, které mají na svědomí oba kytaristé Mark Jansen a Sander Gommans. Nutno ale říct, že zde spíše fungují jako koření. Dominantou na albu jsou klávesové aranžmá, tvrdé kytarové riffy a hlavně výtečná Floor Jansen, jejíž soprán v sobě skrývá velkou sílu a energii.
Přiznám se, že právě Floor v současnosti považuji za jednu z nejlepších zpěvaček v tomto žánru. O to více mě fascinuje, jak jistě a skvěle zní hned na prvním počinu této kapely. Abyste věděli o čem mluvím, pusťte si třeba skladbu „Leaden Legacy,(The Embrace That Smothers, Pt. 1)“ , která vám dokáže, jak podmanivý její vokál může být. Za skvost rovněž považuji píseň „Black Tomb“, kde uslyšíte již zmíněný model zpěvu „kráska a zvíře“.
Celou atmosféru nám dokreslují sbory, které zní příjemně a nenásilně (viz intro „Mea Culpa (The Embrace That Smothers – Prologu“). Aby toho nebylo málo, ve skladbě „Beyond Me“ se navíc představí Sharon den Adel z Within Temptation. Co víc si přát?
Po textové stránce písně pojednávají o náboženství, jeho vlivu a dopadu na společnost. Navíc je zde kolekce čtyř písní, které má na svědomí Mark Jansen. Hudba je zde velmi propracovaná, variabilní a troufnu se říct, že i progresivní a epická. Všechny se nesou pod názvem The Embrace That Smothers (v překladu „Objetí, které dusí“). Tento koncept je poté rozveden v Markově další kapele Epica, kterou založil po odchodu z After Forever. O tom ale příště …
Nebojím se tedy říct, že před sebou mám jednu z nejlepších desek tohoto žánru. Laťku si zvedli tito Nizozemci hodně vysoko. Dokázali ji vůbec ještě překonat?
|
