Už před časem se američtí groove metalisté dočista zbavili svých nu-metalových kořenů. Vždyť taky od dob jejich památného debutu „Revolution Revolucion“ uběhlo už jedenáct let. V dnešní tvorbě skoro ani není památky po rapovaném vokálu. Niňo jsou samozřejmě stále pořádně hustý metal s hardcore a ethno prvky, kde se vokalista Cristian Machado nebojí střídat snad všechny druhy metalového zpěvu, od čistého vokálu, přes murmur až skoro k blackovému štěkotu. Prostě to, co už jsme kdysi někde slyšeli, ale přesto je to v podání Ill Ňino hrané s grácií a obrovskou dávkou energie.
Slyšeli kde? Ill Ňino představují ve své tvorbě (a novinka „Epidemia“ v tom není jiná) konglomerát mezi starou Sepulturou, Machine Head, Sepulturou v období „Roots“ a Soulfly. Aby také ne, když současný kytarista Soulfly Marc Rizzo s kapelou začínal a dnes si formace z New Jersey ve svém středu hýčká Ahrue Lustera, někdejšího hráče Machine Head. A jak už jsme se mohli třeba přesvědčit loni na Basinfirefestu, Ill Niňo působí jako kapela, která má sílu tisíce tornád. Naživo ale i na desce.
Ne, „Epidemia“ není v jejich tvorbě nic objevného. Má pořádně zahuštěné kytary, které někdy pěkně po sepulturovsku spustí pokřivené vyhrávky, jindy akusticky předou, jako by na ně drnkali latinsko-američtí indiáni, ale hlavně pořádně bouří a pouští jeden smrtící riff za druhým. Hned v úvodní „The Depression“, kdy Luster hrábne do strun a Machado se opře do hlasivek. V tu chvíli Ill Niňo zní trochu až jako Fear Factory. Důležitou složku v hudbě této kapely hrály vždy nápadité bicí. Je hodně znát, že se bubeník Dave Chavarri hodně učil od Igora Cavalery, což jasně demonstruje například v „Demi-God“ nebo „Escape“, kde svou soupravu rozehraje přesně tak, jako Cavalera v pralesních dobách „Roots“. To, že kapela umí zahrát i vkusnou melodickou věc, ukazuje ve "Forgive Me Father...", kterou sice v polovině přetnou kulometné bicí, ovšem i nadále se pokračuje ve skoro až stadiónovém refrénu.
Ill Niňo se oproti předchozím dvěma deskám nezměnili. Jak řekl Machado, přichází s další náloží latinského metalu. Kapela nabízí svým fanouškům to, co od nich očekávají. Na žádné hurá pokusy se zde nehraje. Všechno je na jistotu. Je to ale zahrané s takovým nadhledem, všechno drží pořádně při sobě a má to energie na rozdávání, že se to poslouchá moc dobře.
|
