Sister Sin jsou ozdobou současné rock´n´rollové scény, zaměřené na klasiku ála osmdesátky, začátek devadesátek a dovoluji si říct, že tohle je ten správný směr pro současný rock´n´roll - zavání nejen dobami minulými, avšak je oblečen do moderních, na míru šitých šatů.
Desku „Now And Forever“ otevírá intro „MMXII“ (pro blbečky 2012) a nejedná se sice o žádný instrumentální zázrak, přesto je správně napínavé, a tak jak má, vygraduje přímo do otevíráku „End of the Line“. Ten přislíbí, že Sister Sin nejen pokračují ve vyšláplých kolejích předchozí desky, zároveň přidávají něco víc, co se kytar týče, tedy melodičtější refrény, také víc čistého zpěvu, což připomíná vylepšenou kombinaci dvou posledních desek.
Zpěvačka Liv Jagrell možná působí prvoplánovitě, jedná se ale o rozumnou a chytrou ženu. Dokáže si stát za svým, za rock´n´rollem, a odkázat do patřičných míst všechny, kteří mají něco proti, což dokazuje nejdrsnější skladba „Fight Song“, která je opravdu nasraná, stavěná na jednoduchých úderných rytmech a skřípavé kytaře. Naopak mezi melodičtější skladby patří „Hearts Of Cold“, či „The Chosen Few“, a celkově je album o trochu měkčí, než předchozí „True Sound Of The Underground“. Co ale chybí na vzteklosti a ráznosti, dorovnávají melodie, které občas posouvají skladby až do glamu. U závěrečné „Morning After“ Liv zase dokazuje, že zvládá i procítěně zpívat a vůbec ne špatně, zpočátku pouze za doprovodu klavíru. Vokál místy nepůsobí stoprocentně čistě, jako kdyby netrefovala správnou notu, tím spíš song dokonale zapadá mezi všechny ty uvřískané pecky. Liv nejen že umí nabrousit pilu, ale zatnout drápky i do posluchačova svědomí.
Na první poslech se zdá, jako kdyby deska nedosahovala kvalit té předešlé, ze které jsem byla  nemálo nadšená, při opakovaném náslechu se ale opak stává pravdou a možná tomu právě dopomáhá ona výše zmíněná melodičnost. Deska plynule odsýpá a uteče dřív, než nás napadne hledat nějaké to podstatnější mínus. „I´m Not You“, která z jakéhosi důvodu zní jako ne úplně povedené demo, je možná jediným slabším článkem na řetězu, tvořeném nebroušenými diamanty.
Neřekla bych, že „Now And Forever“ přímo předčí desku „True Sound Of The Underground“, která je postavená na jednom hitu za druhém, ale novinka nabízí kompozičně ucelenější poslech, takže ač lehce trpí absencí pecek typu „Outrage“, „I Stand Alone“, „Better Than Them“, či „24/7“ (takhle bych mohla jmenovat jednotlivě jakoukoliv skladbu z fošny, vydané v roce 2010), nabízí „Now And Forever“ jako celek naprosto srovnatelný zážitek.
|
