V pořadí teprve druhé album mladé nadějné kapely Thyreos by na první poslech mohlo znít jako kdejaká powermetalová řadovka, to by to ale nebyli Švédi, aby si nezahráli na hudební kuchaře experimentátory, a nepřimíchali do tohoto žánru vlastní kořeníčko. „I Don´t Live To Fail“ se tak klidně může zařadit mezi ty lepší (nejen) švédské powermetalové nahrávky letošního roku.
Kapela se ujala práce na skladbách dle správného vzoru, tedy smíchává příjemné melodie, pohodový vokál, chytlavé refrény a k tomu ještě trochu již zmiňovaného typického švédského koření, namíchaného z jiných metalových žánrů. Ve skladbě „If Tomorrow (Would Break Into Silence)“ najdeme například glamové prvky umě zakomponované především do refrénu. Obdobně tomu je třeba u celkem chytlavé „Handsome Dreamer“, která všeobecně více připomíná trochu složitější a rozměklý glam s powermetalovou kytarovou mezihrou. Navíc zvláštnosti také přidává netradiční barva zpěváka hlasu Fredrika Nordina.
Úvodní skladba „I See You“ je bohužel nepříliš vhodně zvolený otvírák, patří totiž k těm nudnějším, které se na desce nacházejí. Nehledě na to, těch zajímavějších porcí nám album přeci jen servíruje dost. K nejchytlavějším patří například titulka „I Don´t Live To Fail“, kde se hodně tlačí na basu, a Thyreos ukazují, že dokáží i trochu přivrdit, zároveň se pořád pohybují v těch mírnějších a mělčích vodách. Naopak „Wise Man´s Story“ spolu s následující „Follow The Road“, která je stavěna na klávesách a melodiích, nutí člověka přidat se ke zpěvu, i když nechcete. Ze stejně chytlavého soudku je i klipová skladba „Overdrive“ a Thyreos nezapomněli ani na baladu. Kromě „Watching Every Move“, která mi z nějakého důvodu připomíná kombinaci českých kapel typu Lucie s finskými Lovex (ano, zní to šíleně, ale skladba je celkem slušná) tu je závěrečná srdceryvná pecka „When Demons Fall“. Ta se podbízivě dotýká té správné struny, která rozvibruje ony teskné pocity, jaké by měla balada vyvolávat i bez znalosti textu.
Celá porce je tedy výborně namíchána, uvařena a připravena k servírování. Proč ale nehodnotím vyšší známkou?  Ačkoliv šťavnatý výsledek lahodí sluchu, přeci jen by možná potřeboval trochu přisolit, ale přesto, že k dokonalosti ještě pár stupínků chybí, nebrání to v radosti z opětovného poslechu. Nezkoušejte ale album poslouchat do nekonečna, to se potom opravdu snadno ohraje. Co se mi ještě líbí je variabilita bicích, i když občas se mi zdá, jako kdyby místy zněly trochu dutě a také již zmíněné klávesy, které sice nevyhrávají žádná složitá a divoká sóla, uvozují ale skladby a prolínají je velmi příhodně.
Tahle recenze pro mě byla docela oříšek, protože co říct o něčem, co už tu bylo v různých obměnách nesčetněkrát, ale zároveň to za zmínku a především za poslech stojí? Plus rozhodnout se u bodování poté, co na mém osobním žebříčku poslechů se toto album vyškrábalo neuvěřitelně vysoko, protože se mi velice úspěšně dostalo pod kůži, ale zároveň se nejedná o žádný nadčasový zázrak? Zvolila jsem tedy dle svého nejlepšího možného úsudku díky kombinaci všech těchto faktorů. Album „I Don´t Live To Fail“ , kde se nacházejí velice chytlavé, ale i průměrnější až nudnější skladby, sice neaspiruje na desku roku, či na dobyvatele hudebních žebříčků, dokáže ale posluchače dostat do příjemného stavu a přiměje ho notovat si a prozpěvovat refrény.
|
