Deals Death z metalového města Göteborgu mají místy Bodomovský sound. Rychlost, melodické linky, kytarové vyhrávky a občas pěkně zběsilé bicí přesto nezní jako kdyby Finům z pera vypadly, i když se jim silně přibližují. Nejvíce tomu tak je ve skladbách „Eradicated“ – jejíž úvod a mezihry znějí velice bodomovsky nebo ve „Fortified“. Není se vůbec čemu divit, neboť na předchozím debutním albu těchto Švédů si zahostoval i finský kytarista a právě ex-člen Children of Bodom Alexander Kuoppala. Kapela sama o sobě sice nemá žádný konkrétní rys, kterým by se mohla prezentovat, aby nezapadla, v každém případě přináší svěží nářez. Co albu trochu chybí, je variabilita, vše je ale nahrazeno rychlostí, úderností a přímočarostí.
Mezi největší a nejmelodičtější pecky patří songy „Collapse“, kde se snoubí kytarová linka s typickými údernými rozjetými kopáky, či „Hierarchy“ nebo „Illumination“. Bohužel naopak některá kytarová sóla či vyhrávky působí klišovitě a nezajímavě a tím trochu brzdí jinak zběsile se valící lavinu. Melodický death je v podstatě základem pro většinu moderních kapel, kterých se v současnosti rojí celé hromady, ale na tento víceméně čistý žánr už se skoro zapomíná, i když má pořád co nabídnout, což právě Deals Death dokazují. Nesnaží se tahat na světlo žádné zbytečné příkrasy a tak nabízejí k poslechu divokost tohoto žánru ve své původní podstatě.
Textovou stránku věci je skoro  zbytečné rozebírat vzhledem k tomu, že zatímco se řítíte spolu s albem skrz jednu skladbu za druhou, na vnímání textů nezbývá čas a popravdě je poněkud těžké je zachytit. Málokdy v tomto žánru nějaká kapela vkládá do svých textů nějaké hlubší poselství a když se zaměříme na Deals Death, ani u nich není vyjímkou, že slova jsou spíše nutnou výplní, plnou pohrdání společností, nasraností, deziluzí apod.
Deska je úměrně krátká, či dlouhá, jak uznáte za vhodné, aby si člověk v půlce neřekl, že to nevydrží až do konce. Fanoušky CoB, Norther, či melodičtějších věcí od Soilwork neurazí, ale pravděpodobně ani nepostaví do pozoru. „Elite“ je klasická melodicky-death-metalová fošna, která nabízí téměř vše, co tento žánr vyžaduje, od rytmů, které přímo vybízejí k headbangingu, či alespoň podupávání, přes kytarové vyhrávky, sypavé bicí, či skřípavý, nikoliv bublající growl zpěváka Olleho Ekmana. Fandům klasického a nepřikrášleného melodického deathu, který už v poslední době vychází z módy díky tomu, že se kapely snaží zaujmout tím, že mixují dohromady vše možné, a zdobí svou v základech tomuto podobnou hudbu elektronikou a podobně, nezbytně udělá radost.
|
