Upozornění: Označené části textu tohoto článku obsahují informace, které by vám mohly zkazit požitek z filmu, budete-li je znát předem. Byli jste varováni.

Premiéra filmu Imaginaerum by Nightwish se konala téměř hned po koncertě Nightwish v Hartwall Areeně v Helsinkách, o kterém jsem psala tady. Teď už ale koncert skončil a přesouváme se k očekávanému promítání filmu...

Mezi koncertem a filmem je asi hodinová pauza, během které pořadatelé v místech, kde se při koncertu stálo, porozkládají židličky, a na každou druhou položí jako dárek časopis Inferno. Zdá se mi poněkud nefér, že diváci na tribunách nedostanou nic. V mezičase se do prostoru pódia spustí i obrovské stříbrné plátno.

V sále se setmí a na malé pódium, kterého jsem si předtím ani nevšimla, nastoupí Marco Hietala a režisér filmu a spoluautor scénáře Stobe Harju. Marco nejdřív vtipně poznamená, že teď se od něj chce říct něco chytrého, tak si to musel napsat na papírek. Dozvídáme se mimo jiné, kdo všechno se spolupodílel na filmu a komu všemu jsou tvůrci vděční, a také to, že mistr Tuomas se nemohl proslovu zúčastnit, protože je velmi stydlivý. Režisér Stobe uzavře úvod vyznáním, že tento týden se mu narodilo dítě. A tím nemyslí film Imaginaerum- v porodnici na něj čeká manželka s novorozeným synem. Za to si vyslouží bouřlivé uznání publika a v tu chvíli už není co více říct, film může začít...

Už ve chvíli, kdy na Youtube zhlédnete trailer a dočtete se, že film je o starém skladateli jménem Tom, je jasné, koho hlavní hrdina představuje. Moc by mě nepřekvapilo, kdyby skladatelovo příjmení Whitman bylo jakousi anglofonní obdobou jména Holopainen. A kdo hraje Toma? Samozřejmě že Tuomas. Tedy ve věku 34 a 47 let, jen škoda, že si nemohl zahrát i sedmiletého...

!!POZOR - SPOILER!!
Tuomas ale není jediný, koho ve filmu poznáte. Příběhem vás provází Ann, starší černovlasá dáma v pruhovaných podkolenkách. Ona postava funguje jako spojení s realitou - na začátku se představí malému Tomovi jako hlas jeho rozumu a co chvíli se zjevuje odnikud a připomíná mu, že se ztrácí ve své vlastní fantazii. Ann nakonec ví o Tomovi mnohem víc, než jeho vlastní rodina. Tuomasova - pardon - Tomova dcera Gem jí vyčítá, že díky jejich kapele její otec úplně zapomněl na svou rodinu. Další členy kapely jsem ve filmu nezaregistrovala, ale není vyloučeno, že při dalším shlédnutí se někde objeví...

Příběh začíná ve chvíli, kdy se sedmaosmdesátiletému Tomovi v důsledku vážné nemoci udělá špatně a je odvezen do nemocnice. Tam jeho dcera Gem později svým podpisem schválí, že může být odpojen od přístrojů, které ho drží při životě. Gem k otci nechová nijak vřelé city a její poslední slova k němu jsou hořká a nenávistná. Později Gem odejde do otcova domu, kde se setkává s Ann, kterou nechce vidět o nic víc, ale Ann je rozhodnuta ukázat Tomově dceři, že je mnohem víc toho, co by měla o svém otci vědět.

V tu chvíli začínáme sledovat Tomovu cestu životem, odhalujeme zákoutí jeho duše, jeho obavy a útěky z reality do světa fantazie. Spolu s jeho dcerou Gem pak zjišťujeme, co všechno o Tomovi nevěděla ani jeho rodina, co se mu honilo hlavou i skutečnost, že (byť nevěděl, jak projevit city vůči svým nejbližším), to, co bylo v jeho životě nejdůležitější, byla jeho dcera. Ve chvíli, kdy to Gem s pomocí Ann zjistí, má už jen málo času na to, aby se dostala do nemocnice, kde její otec umírá, a zastihla ho ještě při životě...
-----------------------------------

Jak už jsem naznačila výš, zdá se mi, že film Imaginaerum by měl vytvářet dojem Tuomasovy autobiografie. Krom kapely samotné se v příběhu objevují i další postavy ze života ‚skutečného’ Tuomase. Nepochybuju o tom, že kdo se zajímá o Nightwish víc, pozná v hrdinech konkrétní osoby. A schválně - kdo najde v příběhu Imaginaerum Tarju Turunen?

!!POZOR - SPOILER!!
A jak zakomponovat do filmu kapelu? To není nikdy jednoduché. Oproti mému očekávání se kromě Tuomase nikdo z kapely neobjeví jakožto představitel filmové postavy. Marco, Emppu, Jukka a Anette se objeví v několika momentech, kdy se malému Tomovi podaří utéct před svým vlastním démonem (ve ztělesnění sněhuláka, kterého Tom postavil na zahradě v první den pobytu v sirotčinci), a představují kapelu, která odehraje skladbu "Slow, Love, Slow" v jakémsi jazzovém baru, a skladbu "Scaretale" v kulisách, které známe z klipu ke skladbě "Storytime". Zde musím složit poklonu Anette, která, když chce, umí vypadat opravdu velmi výhružně a děsivě.
-----------------------------------

Hodnocení? Ta se různí. Někteří měli problém film vstřebat, někteří nebyli nadšení, někteří odmítli hodnotit dřív, než film zhlédnou ještě několikrát v kině (já jsem usoudila, že mi bude stačit výhledově zakoupit DVD). Mně osobně se to líbilo. Snímek je velmi působivý a má atmosféru, do které hudba (která koneckonců byla základním stavebním kamenem filmu) skvěle zapadá. Ač s tímto tvrzením někteří nesouhlasili, film se podle mě povedl dokonale v tom smyslu, že kdybych si měla představit album Imaginaerum ztvárněné vizuálně, vypadalo by to přesně takhle.