Ještě dřív, než mi příznivci kapely Tchoři začnou nadávat, že se zase montuju do něčeho, čemu nehovím a proti čemu jsem předpojatý, rovnou upozorňuju, že specialista na to, co páchají Tchoři, se v redakci nenašel a žádný dobrovolník a kaskadér, který by mě zbavil tohoto pisálkovského jha, se nepřihlásil. Stejně tak veřejně křičím do světa: Vážení Tchoři, vůbec nic proti vám nemám!!! Jen předpokládám, že pokud jste po minulém výprasku zaslali své cejdo do redakce, že buď trpíte sebezničujícím šíleným smyslem pro humor, a nebo se držíte hesla, že i negativní reklama je reklama. Za to vám alespoň vám slibuji, že výrazy jako primitivní, střelené, nestravitelné, stupidní, hrozné a nudné zkusím použít jen jako obecné shrnutí v úvodu…
Pro příznivce kapely mám skvělou zprávu – tam, kde Tchoři byli před čtyřmi lety, přesně tam jsou i letos - s jednou droboulinkou výjimkou. Světe div se, na „Evangeliu“ jsem našel song, který mě neničí, nedeprimuje, nekroutí mi nehty – uvolněná, příjemně melodická „Vzpomínka“ je normální (podtrhuji) bigbít bez pokusu o humor, bez pitvoření, bez jalovosti. Ze stereotypního univerzálního na-na-na systému ještě vykoukne drsnější atmosféra v „Tajemství duše“ a reagge načichnutá „Tchoři v moři“, která je tak přiblblá, že si jí dokážu představit jako reklamu pro nějakou zvrhlou cestovku. Zbytek desky? Sterotypní, nekomplikovaný nekomplikovaný nekomplikovaný (to není překlep, to je snaha o zdůraznění tohoto pojmu) bigbítek. Zajímá-li vás víc, mrkněte se na
písánky o minulé desce Tchořů , tam je vše řečeno.
Parafrází ruského přísloví o tom, že není škaredých žen (v tomto případě mizerné muziky), pouze vodky je málo, se můžu dobrat podstaty téhle desky. Za střízliva je tato beztvará a bezpohlavní zvuková hmota, doplněná o kolotočidně zběsilé jarmarečnické říkánky nepoživatelná, s krví naředěnou nějakou tou promilí C2H5OH bych třeba mluvil jinak. Stejně jako minule jsem nenašel (ano, je tu drobná výjimka) nic, k čemu bych měl potřebu se kdykoliv vrátit či nějak podrobněji vyjadřovat. Stejně jako minule si říkám, hlavně když to kluky (a holku a patrně i nějaké příznivce, a budiž jim to přáno) baví…, mě ani v nejmenším.
|
