Možná je to tím, že už tenhle žánr neposlouchám v nějakém větším měřítku, ale poslední dobou se mi stává, že kdykoliv narazím při recenzování na placku, která má něco společného s melodickým, či moderně melodickým deathmetalem, jsem obvykle příjemně překvapená. A stejně tomu tak bylo, když jsem s počáteční nedůvěrou tiskla play u prvního songu slovinské kapely Inmate. Ona nedůvěra pravděpodobně pramenila ze země původu této pětice, neboť Slovinsko je sice zemí, ve které se koná jeden z údajně nejkrásnějších metalových festivalů, leč místní kapely dokážu spočítat na prstech jedné… ne počkat, vlastně žádné ruky (čímž nechci říct, že neexistují, jen já s nimi nemám pražádné zkušenosti). Nebo možná šlo o to, že v současnosti vzniká v melodeath/coru čím dál víc zbytečných kapel a nahrávek, takže jsem neměla ve „Free At Last“ přílišnou důvěru. Po pár minutách mě ale čekalo zjištění, že leč zní kapela opravdu tak trochu „východně“, o žádný propadák se nejedná.
Ačkoliv demo vydala kapela už v roce 2009 a na účtě má vystoupení jako support Dark Tranquililty, či performance na festivalech v Německu a Rakousku, svoji první dlouhohrající nahrávku, která má poetických rovných 50 minut, vydali až na jaře letošního roku. Na desce je patrná snaha vyšpičkovat své skladby k líbivosti, tak začněme tedy s hodnocením pozitiv. Ona již zmíněná kombinace s modernou a metalcorem je na jednu stranu pro kapelu přínosem, na druhou by se pánové v klidu mohli pustit i do čistě melodického technického deathmetalu, protože jim ta poloha sluší, což se ukazuje především ve skladbě „Overcome“, která mi připomíná staré dobré Amoral a to hlavně v hlubší poloze growlingu. Jenomže Inmate si razí svou cestu jinudy a nutno říci, že se jim daří sympaticky vyvažovat thrashové kytary s melodickými a celkový dojem tedy zapadá do konceptu žánru, který řadí kapelu spíše k takovým Soilwork. Tím pádem vynechat pasáže čistého, byť nijak světoborného, zpěvu a melodičtější linky by postrádalo smysl.
Úvodní skladba „Without Warning“ je vybudována právě na melodiích a i když na první poslech působí možná trochu vlažně, její refrén se brzy stává chytlavým. To následující „Written In Blood“ už slibuje tvrdší nášup, opět ale vyvážen melodikou kytar a čistého vokálu. V tomto duchu se pak táhne celá deska. Album jako celek je ale na samotný poslech poněkud dlouhé, není určené k tomu se posadit a zaposlouchat se a hodí se spíš jako kulisa k nějaké činnosti. Jen to nesmí být intelektuálně náročná činnost, protože refrény na sebe poutají pozornost, díky které si podupáváte do rytmu a po pár posleších dokonce zpíváte. Tak je tomu například u nejmelodičtější skladby „Healing“, či u klipovky „Victorious“.
Co posluchače trochu mate, jsou občasné prapodivné skoky, jako je tomu ve skladbě „Fire, Walk With Me“, kdy se v jednu chvíli zdá, jako kdyby skladba náhle skončila během první části a škobrtnutím na ni navázala další. Jiné písně zase trpí nevýrazností a jednotvárností, jako je tomu například u „Angels“, nesoucí se víceméně v jedné rovině, které nejvíce ubližuje právě čistý vokál, jehož majitel zrovna neoplývá kdovíjakým rozsahem, ani zajímavou barvou. Kratičká instrumentální pilotka „Free At Last“ ve druhé půlce alba je sice zajímavým spestřením, nikoliv však žádný zázrak a v závěru se ještě dočkáme zajímavě řešené „Out Of Darkness“ a „propagandového“ outra recitovaného s lehce komickým přízvukem, zato vpasovaného do vtíravé melodie. Inmate sice neaspirují na objev roku, ani nepřipravují revoluci na metalové scéně, přesto se na albu „Free At Last“ pár příjemných zajímavostí najde.
|
