A hle, oni se vrací i Suicidal Tendencies... Vždycky těžko zařaditelná, přesto na začátku devadesátých let úspěšná kapela, která Metallice dala jejich současného basistu Roberta Trujilla. Kapela si za ta léta prošla několika krizemi a personálními hlavotřesy, přesto se jí s deskami "Lights... Camera... Revolution!" a "The Art Of Rebellion" podařilo dostat mezi tehdy nově nastupující rockovou elitu, kterou reprezentovali na jedné straně grungeové spolky jako Nirvana,
Soundgarden nebo Alice In Chains, a na straně druhé crossoverové party typu Faith No More a Red Hot Chili Peppers. Suicidal
Tendencies se od těchto spolků lišili. Na grunge byli moc rychlí a veselí (jen si poslechněte jejich první hit "Possessed To Skate")
a na experimentátory typu Faith No More zase moc metaloví a jednotvární. V podstatě Suicidal Tendencies byli zajímavým křížencem klasického metalu se špetkou thrashe, punku a hardcoru. To se vlastně nezměnilo dodnes.
Když jejich deska "Suicidal For Life" z roku 1994 absolutně nepochopitelně propadla (možná proto, že vyšla ve víru cobainománie), a po čase se pakoval ústřední kytarista Mike Clark, zabalili to de facto i kompletní Suicidal Tendencies. Ovšem jen na oko. Hned po poslední desce "Free Your Soul And Save My Mind" sice ohlásili pauzu, která sváděla řeči až k rozpadu, ovšem Muir s kytaristou Deanem Pleasantem začali hned pracovat na nových skladbách. Pravda, trvalo jim to přes deset let, ale teď jsou Suicidal Tendencies definitivně zpět s novou deskou "13".
Dá se říct, že za třináct let od poslední desky se toho (opět jako tradičně kromě obsazení) u Suicidal Tendencies moc nezměnilo.
Hned úvodním útokem kytar v "Shake It Out" a následným Muirovým skandováním názvu skladby je úplně jasné, kdo má tohle všechno na svědomí. Celkově deska spíše než na poslední počiny navazuje právě na dobu kolem alba "The Art Of Rebellion" a je po letech
zase o něco více metalovější záležitostí. Za to může především přehršel (ale zase jich není na škodu) Pleasantových kytarových sól.
Nechybí punková dravost v "This Ain´t A Celebration" nebo ve "Style Cyco" s Muirovým štěkáním "cy cy cy cy cyco". Je tu i ozvěna
deprese devadesátých let v grungově laděných "God Only Knows Who I Am" a "Life (Can´t Live With You, Can´t Live Without You)",
kde kromě dobrého refrénu zaujme vkusně zahrané kytarové kvákadlo a závěrečné kytarové sólo.
"Třináctka" staré fanoušky Suicidal Tendencies rozhodně nezklame. Je prostě na ní to, co fandové očekávají. Jsou tam nápadité skladby,
ale jak už to v dnešní době bývá, tak i nějaké ty výplně. Deska samozřejmě nemá sílu "The Art OF Rebellion", ale ducha starých časů oživí spolehlivě.
|
