Přestože největší pozornost tisku přitáhl jako manžel Lucie Bílé, je Václav "Noid" Bárta bezesporu talentovaný hudebník. Jeho muzikálové pokusy sice sklidily kritické ohlasy, ovšem to Noida neodradilo od toho, aby svou novinkovou desku prodchnul řadou muzikálových aranží. Jinak se samozřejmě stylově Noid neoprostil od pořádně nabroušených kytar a jako zpěvák dokáže ještě stále pořádně od plic zařvat. I když samozřejmě od dob, kdy exceloval v Dolores Clan, ušel Bárta jako zpěvák i jako skladatel pořádný kus cesty.
Deska začíná quaziklasickou hudbou skladby "Bouře", kterou ovšem brzy rozčísnou pořádně nabroušené kytary. Pokud vás v tu chvíli napadnou Dymytry, jste na té správné adrese. Právě Jiří Urban ml. má na svědomí většinu kytar na Noidově desce. K němu je nutno připočítat ještě bubenického světoběžníka Miloše Meiera, který v současné době působí také v Dymytry a jeho ekvilibrisická práce (stačí si poslechnout instrumentálku "Spása") dodává desce pořádné grády.
Noidovi nechybí ani pár fakt dobrých nápadů. Doslova exceluje ve skladbách "Pomsta" a v titulní "Rány". Ty rozhodně patří k tomu
nejlepšímu, co kdy Noid stvořil. V úvodu křečovitě se rozjíždějící "Nepokořená" pak vybuchuje do výtečného refrénu a skladba
působí jako jeden z největších hitů. K těm lepším skladbám patří i totální nu-metalový nářez "Kain", kde kapela vybuchuje jako
Deftones, Korn nebo Drowning Pool ve svých nejlepších chvilkách.
Ovšem, jak deska, jejíž nevýhodou je i její šestnáctiskladbový tracklist, postupuje dál, začíná se přidávat stále více muzikálových momentů, což nabourává energii, jakou by pořádná nu-metalová, nebo metalcoreová deska měla mít.Jak tomu bývá u většiny českých kapel, nechybí ani řada textových křečovitostí, což za uši zatahá třeba ve vyloženě slabé "O můj Bože" nebo v o trochu lepším "Nezvratném osudu".
Proto méně by v tomto případě znamenalo více. Desce vyloženě škodí její délka, protože při poslechu na jeden zátah může působit monotónně. Noid i přesto ukázal, že v něm česká scéna má talentovaného hudebníka.
|
