Věční loseři, kteří nikdy nebudou úspěšní, tak jak by si zasloužili. Odpadlíci z postkvětinové scény šedesátých let, na které se vždy bude koukat mezi prsty. Souputníci New York Dolls a MC5, kteří skončili stejně neslavně, jako jejich vrstevníci. Ožralové, feťáci, ale také vynikající muzikanti, kteří ovlivnili nejen udergroundovou scénu, ale i zásadní kapely hairmetalového rozpuku v Los Angeles osmdesátých let. To všechno jsou The Stooges, kterým už od nepaměti dominuje hlas Iggyhgo Popa. A právě The Stooges
jsou i po smrti svého kytaristy Rona Ashetona zpět s novou deskou a opět se svým někdejším hráčem Jamesem Williamsonem na palubě.
Přestože se v souvislosti s The Stooges nedá mluvit o žádných hitparádových úspěších (nikdy se v oficiálním americkém žebříčku nedostali do první stovky), jejich vliv na rockovou scénu je nepopiratelný. Citovali je punkové ikony, jako například The Damned, kteří přehráli jejich věc "1970/I Feel Alright", z jejich
druhé desky "Fun House". Sex Pistols od nich naživo hráli jejich nejslavnější kousek "Search And Destroy", který si ostatně vybrali jako cover celé generace kapel - ať už se jedná o hollywoodské glamdesperáty jako L.A. Guns nebo Shotgun Messiah, či hrdiny grunge Pearl Jam a Soundgarden, nebo celosvětově uznávané celebrity Red Hot Chili Peppers a Guns n´Roses (ti navíc pro album coververzí "The Spaghetti Incident?" přehráli další pecku The Stooges "Raw Power"). Ovšem to přišlo až o mnoho let později, kdy už Iggy Pop měl dávno rozběhlou sólovou kariéru a ostatní muzikanti se stáhli do ústraní.
Před šesti lety ovšem přišla znovu chvíle pro The Stooges, když vydali comebackové album "The Weirdness". To sice opět žebříčky nelámalo, ovšem kapela se stala vyhledávaným koncertním artiklem, protože se našlo ještě dost lidí, kteří se chtěli nechat zasáhnout pravou podstatou rock n´rollové rebélie. I když v roce 2009 zemřel zmíněný Asheton, The Stooges to nezastavilo. Svědčí o tom také aktuální kolekce "Ready To Die". The Stooges na ní zní nebývale svěže hned od úvodní "Burn", kde sice kapela využívá moderních
nahrávacích technologií, ovšem kytara Jamese Williamsona zní podobně jako v dobách "Raw Power".
Novinka je na poměry Stooges nebývale rozmanitá. V "Sex And Money" můžeme slyšet ozvěny konce šedesátých let a kapela trochu připomíná své tehdejší souputníky The Doors. "Job" je zase projevem punkového zoufalce, stejně jako "Dirty Deal". Naproti tomu roztančená "DD´s" se skřípavým saxofonem Stevea Mackaye (s kapelou působil už v roce 1970) by klidně mohla stát na některých (rozuměj rockovějších) řadovkách Iggyho Popa. Podobně je na tom i "Beat That Guy", kterou lemují akustické kytary a chaotický klavír. Překvapí ale také barové blues "Unfriendly World".
Klidnější konec desky dává jasně na srozuměnou, že přestože The Stooges neustále provází pověst rockových divočáků, jedná už se o pány v letech (Iggymu je letos už 66 let), kteří už mají také rádi trošičku klidu. Celkově "Ready To Die", i po skoro padesáti letech
od vzniku kapely, stále naplňuje podstatu rock n´rollové hudby. Jen doufám, že název nebere kapela moc prorocky...
|
