V Americe platili Deep Purple po vydání „Shades Of Deep Purple“ a zejména po emisi singlu „Hush“ za hitový objev. Singlu se prodaly miliony a
kapela se hřála na výsluní. „Když jsme přijeli poprvé do Ameriky, lidé říkali – skvělá kapela, skvělý jméno,“ vzpomíná na rok 1968 Jon Lord. Jenže
doma v Anglii už tak na růžích ustláno neměli. Deska se ani nedostala do žebříčků a kapela hrála po hospodách a malých sálech. Hudebníci
se ale nenechali odradit a takřka hned po vydání debutu začali připravovat desku „The Book Of Taliesyn“. „Taliesyn byl středověký pěvec nebo jak Američani říkají básník,“ vysvětluje
Jon Lord název desky.
Právě malá časová prodleva mezi debutem a druhou deskou je příčinou toho, že na albu se objevuje méně výrazných skladeb než na debutu.
Všechno začíná údernou „Listen, Learn, Read On“, která má sice složitější stavbu, ovšem zaujme na ní netradiční Evansův projev, který
připomene styl zpěvu, který v té době využíval Jim Morrison. Dvojka „Wring That Neck“, kterou kapela v Americe uváděla pod názvem
„Hard Road“, vybuchuje už dobře známými soubojemi kytar a hammondek. Skladba má v sobě několik nečekaných změn, ovšem jinak se jedná
o kousek, který byl poplatný době. Zařazení „Kentucky Woman“ je jasné. Kapela chtěla zopakovat úspěch „Hush“ a proto si vybrala hitový singl
od písničkáře Neila Diamonda a přetvořila jej k obrazu svému. Ovšem takový úspěch, který by šel ve stopách „Hush“ už se nekonal
a „Kentucky Woman“ to dotáhla „jen“ na osmatřicáté místo amerického žebříčku. Anglie stále zůstávala chladná.
„The Book Of Taliesyn“ má význam také proto, že Lord poprvé použil citaci vážné hudby, konkrétně v instrumentálce „Exposition“, kde
cituje Ludwiga Van Beethovena. Instrumentální část pak přechází do divočejší „We Can Work It Out“ (opět zajímavá předělávka od The Beatles) a Deep Purple dávají na vědomí,
že kloubení rockové a vážné hudby bude lemovat celou jejich kariéru. „Shield“ a „Anthem“ jsou vcelku nevýrazné skladby, kde
zaujme vlastně jen houslová pasáž v jinak popově utahané „Anthem“.
Konec desky patří ambiciózní předělávce od Ikea a Tiny Turnerové „River Deep Mountain High“, které kapela dala výraznější
rockovou tvář a posléze se tahle skladba stala na nějakou dobu koncertní jistotou. A to dokonce i v době, kdy už
v Deep Purple nepůsobil Evans ani Simper, které nahradili Ian Gillan s Rogerem Gloverem. Ale to už je trochu jiný příběh...
„The Book Of Taliesyn“ samozřejmě ještě s titánskými díly, která následovala, úplně neobstojí. Je na něm pár dobrých věcí, zejména
úvodní „Listen, Learn, Read On“, ovšem deska působí trochu zmateně a dlouhá kytarová a klávesová sóla jí ubírají na síle.
Dalo by se říci, že tohle album (ostatně jako všechny desky první sestavy) je záležitostí jen pro skalní fanoušky a fajnšmekry.
|
