Osm dlouhých let jméno Deep Purple neexistovalo. Ritchie Blackmore žal úspěchy se svou kapelou Rainbow, kterou prošel paradoxně i Roger Glover, kterého se kdysi Blackmore
nepěkně zbavil. Ian Gilan po vcelku neúspěšné sólové dráze, kde koketoval s jazz rockem, vyjel s kapelou Gillan, kde světu představil i budoucího kytaristu Iron Maiden Janicka Gerse a poté nazpíval s další legendou Black Sabbath jejich album "Born Again". David Coverdale s Jonem Lordem a Ianem Paicem postavil Whitesnake, které ale multiplatinové úspěchy teprve čekaly. Volání po Deep Purple bylo ale stále silnější. Toho využil v roce 1980 původní zpěvák Rod Evans a spojil se s obskurní partou muzikantů a pod jménem Deep Purple vyjel na turné. To nemělo dlouhého trvání. Ostatní původní členové jej brzy soudně zatrhli. Fanoušci se ale nakonec v roce 1984 dočkali.
V roce 1983 se dokonce sešel Gillan s Blackmorem, aby si popovídali o společné budoucnosti. Prodejnost posledních alb Rainbow klesala, sen o dobytí Ameriky se rozplynul jako pára nad hrncem. Také Gillan věděl, že místo v Black Sabbath není zrovna to pravé ořechové, poté co fanoušci zmateně zírali, když Tony Iommi na koncertech spustil riff "Smoke On The Water". Krok na obnovení Deep Purple se zdál být proto logickým. A pochopitelně, když comeback, tak v té nejslavnější sestavě. Pětice se rychle v srpnu 1984 zavřela do studia, aby silná slova o reunionu potvrdila také v drážkách alba.
Nejprve vyšel singl "Knockin´ At Your Back Door", který celé album uvádí. Skladba v sobě soustředí všechny atributy, které kdysi z Deep Purple udělaly legendu legend. Na úvod tajemné Lordovy klávesy, které vybuchují do celé skladby, kde Blackmore rozhodně struny svého Stratocastera nešetří. I Gillan je ve formě. Vše je ošetřeno moderním zmetalizovaným zvukem té doby. Právě na této písni je znát, že Nová vlna britského heavy metalu, která byla v té době na vrcholu, je přímým potomkem právě Deep Purple. Navíc "Knockin´ At Your Back Door" měla úspěch i v Americe (poslední singl kapely, který se dostal do americké hitparády) a dopomohla desce "Perfect Strangers" k platinovému ocenění na druhé straně Atlantiku.
"Under The Gun" jede ve starých hardrockových kolejích a v sobě mísí odbobí "In Rock" a "Machine Head". "Nobody´s Home" nabírá na obrátkách a je jedinou skladbou, na které se podílela celá kapela. Zbytek je výsledkem Blackmorea, Gillana a Glovera.
Stejně jako u "Come Taste The Band" se skládání téměř zřekl Jon Lord. Následující "Mean Streak" působí vcelku hravě jako v dobách "Fireball", ovšem s tím rozdílem, že tady se kapela hlídá a nežene se do zbytečných experimentů. To by se v této době už nemuselo vyplatit.
Titulní "Perfect Strangers" je druhou klasikou alba. Opět se zde ke slovu dostává Lord se svými hammondkami, které celou skladbu otevírají a navozují pocit apokalypsy. A především ústřední motiv, kde hammondky a kytara hrají unison,o je část, se kterou opět Deep Purple psali dějiny. Ne nadarmo je "Perfect Strangers" terčem řady coververzí. Za nimi stojí například Dimmu Borgir, Dream Theater, Jorn Lande nebo zpěvák Stratovarius Timo Kotipelto. Oproti tomu následující "A Gypsy´s Kiss" působí trochu nevýrazně. "Wasted Sunsets". Deep Purple si nikdy na balady nepotrpěli. Ale když se do nich opřeli, stálo to za to. Vzpomeňme například na "When A Blind Man Cries" nebo "Soldier Of Fortune". "Wasted Sunsets" je tak dalším důkazem, že balady kapele skutečně jdou a všechno podtrhuje Blackmoreovo nádherné sólo. "Hungry Daze" je zase z kategorie těch ostřejších skladeb, ovšem rozmělňuje ji trochu nevýrazný refrén. Vše ale zachraňuje slušný riff. V podstatě to samé se dá říct o závěrečné "Not Responsible", která sice na vinylu chyběla, ovšem CD verze tuto pouze lehce nadprůměrnou skladbu obsahovalo.
Comeback Deep Purple tedy vyšel. Podařilo se jim nahrát skutečně silnou kolekci skladeb a tím tak zachytili dobu, která byla jejich hudbě nakloněna. Následující dvouleté turné bylo jedno z nejhektičtějších, které do té doby tahle kapela zažila. Vybralo si také svou daň. Opět se začaly projevovat staré spory mezi Blackmorem a Gillanem, které ovšem zatím byly jen chabých odvárkem toho, co se dělo při památném turné po Japonsku v roce 1972. Kapela si zatím užívala své znovunabyté popularity. Zavítala i do zemí východního bloku, kde se jim dostávalo až hysterického přijetí.
Ostatně všude po světě, kam v té době přijela, je vítaly zástupy jásajících fanoušků, které byly vděčny za to, že své idoly mohou vidět znovu spolu.
|
