Nightwish dokázali na svém debutu přijít s unikátním a originálním stylem, který leckoho až ohromil. Světová popularita se sice ještě nedostavila, ale lepší odrazový můstek si Finové přát snad ani nemohli. Za nejdůležitější milník jejich diskografie si však dovolím označit až druhou desku. Byla to právě ona, která mohla kapelu buď zařadit do šedého průměru, nebo naopak vynést do výšin. Jak to nakonec dopadlo, to už asi všichni víme.
Album „Oceanborn“ samozřejmě navazuje na svého osvědčeného předchůdce. Přesto si nelze nevšimnout pár zásadních rozdílů. Kapela se v první řadě rozhodla přistoupit na technicky náročnější přístup. Vzhledem k tomu, že obě první desky od sebe dělí pouhých jedenáct měsíců, je tato odlišnost minimálně pozoruhodná. S otevřenou náručí vítám i absenci Tuomasova zpěvu, bez kterého bych se klidně obešel i na prvotině. Místo něho se svým „hrubým“ vokálem představuje Tapia Wilski, a to celkem ve dvou poněkud temnějších skladbách.
Materiál je také daleko více pestřejší, barevnější a určitě i trochu tvrdší. Některé skladby se už dokonce pohybují v žánrové škatulce power (třeba první dvě skladby „Stargazers“ či „Gethsemane“). Velká hitovost se sice ještě nekoná, ale o to se vlastně finská pětice ani nesnaží. Největší síla „Oceanborn“ je opět v její atmosféře a jedinečnosti, čemuž opět dokonale napomáhají všechny texty. Nightwish také nadále potvrzují svůj cit pro baladické písně. Kromě dodnes oblíbené „Sleeping Sun“ nelze přehlédnout povedený cover „Walking In The Air“ z filmu „The Snowman“.
Jak už jsem se zmínil na začátku, pokrok na této desce je hodně cítit. Asi za vůbec „nejprogresivnější“ skladbu bych označil orientální „The Pharaoh Sails to Orion“ se znamenitým klavírním preludováním a precizní rytmikou. Velké nároky nejsou však kladeny jen na instrumentalisty, ale i na samotnou Tarju. Jako příklad bych uvedl píseň „Passion and the Opera“, kde se musí vypořádat s ryze operní partií. To se jí samozřejmě daří …
„Oceanborn“ je dodnes některými fanoušky i kritiky (a není jich málo) považováno za vůbec nejlepší album v historii kapely. Nejvyšší hodnocení si však nechám v záloze, za pár let se totiž kapele povede tuto laťku překročit.
|
