Volbeat vždycky dokázali zaujmout. Ať už svou samotnou hudbou, ve které velice osobitým způsobem zkřížili metalové riffy, hardrockový spodek a klasické americké rockabilly, anebo jen tím, jací hosté se objevovali na jejich deskách. Postupem let se z nich stala velká evropská kapela, která dokáže naplnit prakticky veškeré sály a už už pošilhává po stadiónech. Věhlas kapely dosáhl až do Ameriky a proto se k pracím na jejich novém albu přihlásil kytarista newyorských thrasherů Anthrax Rob Caggiano. Nejprve jako producent. Jenže pak celý svět obletěla zpráva, že Caggiano opouští své domovské Anthrax. Zasvěcení věděli, že se něco chystá. A taky že ano. Brzy Volbeat oznámili, že konečně vyřešili post sólového kytaristy, na kterém dosud jako host byl Hank Shermann, druhdy člen slovutných Mercyful Fate. Caggiano tedy naskočil do rozjetého vlaku.
Je to pravděpodobně vlivem Caggiana, který má stále řádně nabroušené thrashové ostruhy, že novinka "Outlaw Gentlemen And Shady Ladies" zní tvrději, než všechny ostatní desky, které tito sympatičtí Dánové dosud vydali. Když pomineme westernově laděné intro "Let´s Shake Some Dust", tak počínaje úvodní "Pearl Hart" Caggiano spolu s frontmanem Michaelem Poulsenem riffují jako o život a nebojí se dokonce v některých pasážích dokonce znít jako konglomerát Anthrax a Metallicy. Volbeat ale mají pod čepicí a vědí, že dnes, jako relativně mladá kapela, se starým thrashem už svou káru moc daleko nedotáhnou a proto, když rifforáma "Dead But Rising" vystřídá výborná poprockovka "Cape Of Our Hero", působí to jako klidný zelený ostrůvek na rozbouřeném moři. I když se opět pak strhne bouřka, když se skladbou "Room 24" dojde na hlas hostující legendy Kinga Diamonda, vše je hrané tak trochu s příklonem k mainstreamu, který ovšem nezní tak vykalkulovaně, jako u většiny současných zámořských part.
Kapela hraje celou dobu jako o život. Nevadí, jestli právě střihne metalovou vypalovačku, jako je zmíněná "Room 24" s King Diamondem nebo další výtečnou skladbu se silným mainstreamovým nádechem a stadiónovým refrénem "Lola Montez" (kde jsou právě v refrénu naprosto skvěle zaranžované klávesy). Máme dokonce i co do činění s punkovým rock/metalem (kterým se ve svých neslavnějších dobách prezentovali například takoví
Skid Row) ve skladbě "Black Bart".
Zase taková "The Lonesome Rider" s hostující Sarah Blackwood z kanadských The Creepshow, může na první poslech působit trochu nepatřičně, možná kapánek tuctově, ovšem po dalších posleších objevíte i krásu této skladby. Desku pak korunuje slušná balada "Our Loved Ones", což je prakticky typická powerbalada osmdesátých let.
Kdybychom to shrnuli. Volbeat natočili výbornou desku, která postrádá jakékoliv hluché místo. Ať si vezmete kteroukoliv skladbu, vždycky narazíte na potenciální hit. Navíc Caggiano jako producent odvedl skvělou práci a to z "Outlaw Gentlemen And Shady Ladies" dělá první velké překvapení letošního roku a dost možná i kandidáta na jednu z nejlepších desek, které se zatím letos objevily.
|
