Vypadá to, že máme co do činění s novou finskou hair metalovou senzací. Čtveřice mladíků z finských Helsinek tak dává Nové vlně skandinávského hair metalu další šanci na přežití a slušné vyhlídky do dalších let. Po průkopnících Hardcore Superstar a Crashdïet a jejich vzorných následovnících Crazy Lixx, Reckless Love nebo dnes bohužel již rozpadlých Vains Of Jenna jsou tu Santa Cruz, kteří se ostře směrem vzhůru šplhají po žebříčcích hitparád a v domovském
Finsku platí toto jaro za senzaci číslo 1.
Jak už jsem psal před rokem v recenzi na nulté album "Anthem For Young n´Restless" nejvíce si Santa Cruz berou inspiraci právě u Crashdïet a zejména v jejich začátcích, kdy kapela byla napěchována energií a hity, díky čemuž se kultovní debut "Rest In Sleaze" stal jakousi generační výpovědí. Santa Cruz moc dobře vědí, v čem tkvěla tehdy síla party kolem Davea Leparda a proto si s oficiálním debutem dávala na čas. Když na koleně spíchnutá "Anthem For Young n´Restless" zaznamenala ve finských rockových kruzích malé zemětřesení, přišel čas na regulérní debut. A není se ani čemu divit, že hned čtyři skladby z desetiskladbové kolekce zaujímají místo i na "Screaming For Adrenaline". V podstatě se v případě této desky
dá hovořit o jakési kompilaci z šesti let existence kapely.
Už od svých počátků měli Santa Cruz jasno o tom, jak budou znít. Uznávali své starší souputníky ze Skandinávie, ale pochopitelně i kapely mohutného losangeleského hnutí a v jejich hudbě je to také slyšet. Někde zaslechnete vliv Van Halen z období se Sammym Hagarem ("High On You"), jinde uslyšíte dozvuky raného období Guns n´Roses ("Let´s Get The Party Started", kde jsem už v předchozí recenzi upozorňoval na zmrzačený riff ze "Sweet Child O´Mine"). Ovšem všechno je podřízeno jak výbušným refrénům, tak neutuchající punkové energii, která kapelu hned od úvodní "Screaming For Adrenaline" žene kupředu. Nad vším dominuje vysoký ječák hlavní postavy Santa Cruz, frontmana Archieho. Zvolnit můžete jen u dvou klidnějších skladeb "Lovin´You (Is Just For Playing)" a "Sweet Sensation".
Apropo, když už jsem zmínil "Sweet Sensation", tak to je právě jedna z těch čtyř věcí, které Santa Cruz vytáhli z předchůdce. Ten tah samozřejmě chápu, tehdy byla kapela bez smlouvy, desku vydala vlastním nákladem a teď jí vydavatelská firma Spinefarm může dostat k mnohem širšímu publiku, ovšem zarážející je, že právě "Sweet Sensation", což je v podstatě největší hit desky, doznal změn oproti původní verzi. Ovšem změn, které rozhodně nebyly ku prospěchu věci. Ale holt to byl umělecký záměr. Který se ovšem moc nevyvedl. Rovněž je trochu s podivem, že Santa Cruz úplně vynechali svou pravděpodobně nejhitovější věc vůbec - "Don´t Runaway".
Obzvláště kvůli těmto výtkám hodnotím "Screaming For Adrenaline" o něco níže než předchůdce. Pro kapelu je to ovšem nesmírně důležitá deska, která bude hrát v jejich dalším vývoji důležitou roli. Uvidíme, kam až je to schopna tahle čtveřice dotáhnout.
|
