Při prvním letmém pohledu se může kapela Kingdom Come zdát jako jeden z těch hitových zázraků konce osmdesátých let, které rychle zazářily prvními nahrávkami, ale stejně rychle zase pohasly. Jenže při při zevrubnějším zkoumání kariéry této formace německého zpěváka Lennyho Wolfa musíme nutně přijít na to, že jejich hudba se vždy odlišovala od zbytku hair metalové scény, kam byli Kingdom Come trochu neprávem řazeni. Samozřejmě Mötley Crüe, Guns n´Roses, Cinderella nebo Ratt hledali částečně
svou inspiraci také u Led Zeppelin, ovšem Kingdom Come byli zdaleka nejvíce touto britskou legendou ovlivněni. Natolik, že tím leželi v žaludku kytaristovi Garymu Mooreovi, že o nich napsal skladbu "Led Clones".
Pak, jak už každý ví, přišla obrovská revitalizace scény a při ní Wolfa najednou opustila celá kapela. Zpěvák se z Ameriky vrátil zpátky do rodného Německa a vydal dvě neporovnatelně slabší alba "Hands Of Time" a "Bad Image", která už nezaznamenala prakticky žádný ohlas. Najednou to vypadalo na konec kariéry, protože další desky jako "Twilight Cruiser", "Master Seven" nebo "Too" úpadek jen prohlubovaly. Jenže Lenny Wolf hubená léta přežil a i když se zrovna nedá říct, že by se v současnosti hřál na výsluní slávy, daří se mu neustále vydávat nová alba, která sice prvním dvěma deskám co do kvality ani do komerčního úspěchu konkurovat nemohou, ale přece jen udržují jméno kapely v povědomí a Mr. Wolf je v současné době v celku slušné skladatelské formě.
Určitě k tomu přispívá i v posledních letech vcelku stabilní sestava. Wolf má snadno rozpoznaný skladatelský rukopis, který poznáte po pár tónech. Nejinak je tomu samozřejmě i u novinky "Outlier". Přestože kvalita alb u Kingdom Come byla v posledních letech tak trochu jako sázka do loterie, u novinky by se pár drobných investovat vyplatilo. Po rozhárané "Magnified" a naprosto zbytečné sbírce nově nahraných starých věcí "Rendered Waters" se novinka vrací k vcelku podařené sedm let staré "Ain´t Crying For The Moon". Wolf se ale tentokrát rozhodl pro větší využití elektroniky, což je slyšet zejména v mrazivé "Rough Ride Ralleye" a v "Don´t Want You To Wait", z nichž první jmenovaná patří mezi rozhodně nejvýraznější skladby desky.
Rozhodně se podařil i pilotní singl "God Does Not Sing Our Song" nebo energické "The Trap Is Alive" a "Running High Distortion" a závěrečná, zvláštní atmosférou prosycená "When Colors Break The Grey".
Pozornost sklidí i zvuk, který je oproti předchozím nahrávkám řezavější a kytara má příchuť až garážového soundu. Ovšem ne všechno je na novince Kingdom Come tak růžové, jak by se mohlo zdát.
Některé skladby působí trochu jako vata. Za všechny můžeme věnovat "Let The Silence Talk" s vyloženě hloupým kytarových riffem, který nezachrání ani trochu nápaditější refrén. Nepovedla se ani
nudná "Skip The Cover And Feel", což je hra na nějaké pokroucené boogie s opět vcelku ne moc dobře zaranžovanou kytarou.
Jak jsem už zmínil, nemůžeme od Kingdom Come dnes čekat takovou porci hitů, jakou kapela nabídla na svém eponymním debutu nebo na dvojce "In Your Face". "Outlier" je prostě jen dalším albem do řady, které je v kontextu tvorby této kapely trochu nadprůměrné a patří k té lepší polovině toho, co Lenny Wolf vytvořil. A možná i díky tomu, že i po pětadvaceti letech od debutu je kapelník ve stále ohromné pěvecké formě, na které roky nejsou vůbec znát.
|
