Ne nadarmo je kapela Riverside považována za černého koně v oblasti progresivní rockové hudby. Jejich poslední počin „Shrine of New Generation Slaves“ dokonce už teď aspiruje v mém hodnotícím žebříčku na album roku. Jejich pražský koncert jsem si proto nemohl v žádném případě ujít, zvlášť když u nás vystoupili naposledy před dvěma lety. Zatímco tenkrát jsem však jejich tvorbu moc neznal, dnes se asi nenajde skladba, kterou bych neměl naposlouchanou.
Do hudebního klubu Nová Chmelnice jsem tedy jel nejen jako recenzent, ale i jako fanoušek a velký obdivovatel. Na místo konání jsem dorazil asi o dvě hodiny dříve. Díky tomu jsem potkal zpěváka Marusze Dudu i klávesistu Michała Łapaje. Oba působili velmi příjemně a uvolněně, jistě se tedy na celou show těšili. O něco později jsem se od místních pořadatelů dozvěděl, že Poláky nakonec nebude doprovázet žádná předkapela (i když to vlastně bylo všude slíbeno). Diváky to nicméně nijak zvlášť nemrzelo.
Celý koncert odstartoval už kolem osmé hodiny večer. Nejprve se však ještě spustilo dvacetiminutové intro, které navodilo tu správnou „prog“ atmosféru. Když se tedy Riverside objevili na pódiu, lidé je přivítali obrovským aplausem. Stejně jako na nejnovější desce se začínalo písní „New Generation Slave“, hned po ní následovala „The Depth of Self-Delusion“. Obě skladby potvrdily obrovskou sílu aktuální novinky. Krásné kytarové melodie, nesoucí se v příjemném progresivním hávu, doplněné výraznou basou, ve mně vyvolaly tolik emocí, že jsem zapomněl snad na všechny životní starosti. Mariusz Duda je opravdu brilantní zpěvák a snad ještě lepší baskytarista. Jeho nástroj má v kapele netradičně velké uplatnění, jeho instrumentální umění je proto radost sledovat. Příkladem budiž skladba „Driven to Destruction“ či dlouhá kompozice „Escalator Shrine“.
Jenže vychvalovat pouze jednoho člena by bylo trestuhodné. Stejně úchvatných kreací jsme se totiž dočkali i u ostatních. Měnící se rytmy, dokonalá sóla, nápadité aranžmá – to jsou Riverside! Instrumentální preciznost však v tomto případě neznamená nijak složitý poslech. Jejich hudba je přes veškerou komplikovanost chytlavá a snadno přístupná. Mnoho přítomných si tak užívalo každičký hudební postup. Obzvláště balada „We Got Used To Us“ sklidila u diváků velký ohlas. Za zmínku dále stojí skladba „Living in the Past“ z EP „Memories In My Head“, která mě stále dostává na kolena (hlavně díky „nadpozemské“ pasáži, kdy se ozve Mariuszův falzet unisono s klávesy). Pro dokreslení atmosféry zmíním ještě hitovou „02 Panic Room“, která vždy neuvěřitelně potěší, a pomalejší „Conceiving You“, ten večer jediného zástupce z alba „Second Life Syndrome“.
Polské kvarteto je v současné době opravdu ve formě. Jestli jim to vydrží, máme se do budoucna na co těšit. Riverside v Praze opět předvedli bezchybný výkon, na který budu dlouho vzpomínat. Zatím největší hudební zážitek tohoto roku.
|
