Belgičtí thrasheři Sanity´s Rage vloni oslavili desetiletku svojí existence vydáním debutového alba „You Are What You Swallow“. Vzhledem k délce života kapely je asi zbytečné podezírat kluky z toho, že se jen chtěli svézt na thrashové vlně, stejně tak není třeba mít obavy z toho, že by po kladně přijatém épíčku „The Rage Of One“ z roku 2006 vydání své prvotiny nějak uspěchali. Přesto mi jejich deska tak nějak zapadá přesně do té valící se záplavy thrashových alb. S potenciálem vyklepat z vás svojí nekompromisní zběsilostí duši a s handicapem v podobě (především vokální, ale postupem času se i přes drobné špíčky slévá do jedné koule i hudba) monotónnosti.
Charakteristika desky je jednoduchá – přímočarý nekomplikovaný nářez, který se na jedné straně stává poněkud nepřehledným, na straně druhé, i přes to, že některé skladby jsou poměrně rozsáhlé, se neumlátí do prázdnoty a beznaděje. Plno solidních, důrazných riffů, nepolevující energie, rychlost a vytrvalý tlak. Nezáživně ukřičený vokál (modernisté, libující si v muzice s příchutí hard-coru se mnou v tomhle bodě patrně souhlasit nebudou). Byť po zkompletování celé jedenáctky songů budu tvrdit, že „You Are What You Swallow“ je jednolitá hmota bez kdo ví jak zajímavých háčků (s blížícím se koncem tenhle pocit intenzivně zesiluje), v průběhu dění se přece jen pasáže, u kterých stojí za to zbystřit pozornost přece jen najdou – úvodní intro „The Madness Continues“ naznačující , že kapela umí vykouzlit chytlavý motiv, zběsilý tlak upouštějící volnější pasáž v „Once You Cross“ (inspirováno komiksem „Crossed“), velice osvěžující vokální dialog (ou, jak nahrávce prospívá ten civilně nenásilný hlas) a poetická vybrnkávaná pasáž v „The Wheels Keep Grinding“ (ano, tady je díky výrazným změnám ve struktuře skladby vrchol alba), či decentní melodické lízátko v „Shackles And Shades“. Jenže to jsou skutečně jen střepy. Jinak se vytrvale a zarputile jede v kolejích nastavených hned v úvodu titulní skladbou.
Asi ze mě mluví staromilec, ale nemůžu si pomoct. Thrash sice je o agresi, ale všichni ti bukanýři z Bay Area i jejich následovníci kromě vzteku a rychlosti si taky dokázali pohrát s melodiemi a emocemi. Co na tom, že dnešní modernisté jsou technicky na výši, razantním zvukem vám jsou schopní uši uříznout a dynamika jejich nahrávek je strhující, když vám v závitech kromě pocitu zběsilosti nezůstane nic zapamatovatelného? A přesně tak na mě působí Sanity´s Rage.
|
