Robert Bartleh Cummings vulgo Rob Zombie je poslední dobou nebývale čilý. Pokud vynecháme produkci jeho béčkových hororů, kterých si za poslední tři roky (ať už jako herec nebo režisér) připsal celkem pět (a další připravuje), je tu po loňské sbírce remixů „Mondo Sex Head“, kde spolupracoval s řadou renomovaných dýdžejů, regulérní novinka „Venomous Rat Regeneration Vendor“. Oproti tři roky staré „Hellbilly Deluxe II.“ V Zombieho kapele - ve které lze zaregistrovat kytaristu Johna 5 (ex-Marilyn Manson, David Lee Roth) a basistu Piggyho D. (ex-Alice Cooper, Amen, Wednesday 13) - nahradil bubeníka Tommyho Clufetose, který zamířil k Ozzymu Osbourneovi a Black Sabbath, bývalý člen Marilyn Manson Ginger Fish.
Stylově se ovšem žádné velké změny nedějí. I když přece jen, v porovnání s minulými díly je novinka pravděpodobně nejvíce rock n´rollová. Startuje se ovšem pořádně hrůzostrašnou „Teenage Nosferatu Pussy“. I když název trochu navodí úsměv na tváři, ruku na srdce, čekali byste od Zombieho něco jiného? Kytary pořádně zařezávají nad industriálním lomozem a do toho Zombie deklamuje svůj text. Prostě klasika. Dvojka „Dead City Radio And The New Gods Of Supertown“ se sice nese v podobném duchu, ale na povrch začínají trochu vylézat vlivy Deep Purple, což je cítit v pořádném využití hammondek. Vše připravuje živnou půdu pro největší hit a pořádnou rock n´rollovou šlehu „Revelation Revolution“. Zombieho hlas zde skoro není ani poznat, protože hlavní protagonista zpívá stylem, který by se dal označit mixem Alice Coopera a Taimeho Downea z Faster Pussycat.
Čtyřka „Theme For The Rat Vendor“ je první velké překvapení desky, protože se jedná o minutovou instrumentálku, která překypuje orientálními motivy. Zombie, aby své příznivce nevyděsil, jede pak chvilku v osvědčených kolejích a následující tři skladby jsou prostě naprostou klasikou jeho dílny. Občas sáhne do své minulosti („Ging Gang Gong De Do Gong De Laga Raga“), jindy využije minimalistických, ale o to strašidelnějších postupů („Rock And Roll (In A Black Hole)“), někde se nebojí citovat klasiky rockové hudby („Behold, The Pretty Filthy Creatures!“).
Závěr desky je rock n´rollově výbušný. Když si odmyslíme klasického Zombieho klišé, které už nastavil trochu ve White Zombie, nejpozději pak takovými peckami jako „Dracula“ nebo „Living Dead Girl“ z patnáct let starého debutu „Hellbilly Deluxe“, jedná se v podstatě o pořádnou, klasickou rock n´rollovou práci.
Ať už si vezmeme výborně uchopený cover „We´re An American Band“ od Grand Funk Railroad, rifforáma „Lucifer Rising“, kde John 5 ukazuje, že je skutečně univerzálním kytaristou nebo závěrečnou, strhující „Trade For Your Guns For A Coffin“, všechno jsou to věci, které mají tah na bránu, pořádné množství energie a zapamatovatelné refrény, které z nich udělají stálice Zombieho koncertních setů.
Ano, tahle deska se podařila. V době „The Sinister Urge“ a „Educated Horses“ jsem nad Zombiem už trochu lámal hůl. Svou tehdejší skladatelskou impotenci vycítil asi i samotný hlavní protagonista, když se více zaměřoval na své filmy, ale dnes to vypadá, že je všechno jinak. Zombie září, s výborně šlapající kapelou v zádech a nezdá se, že by tohle měla být jeho labutí píseň.
|
