Poslední dobou budily aktivity Tracii Gunse spíše pobavený úsměv než respekt, který by si tento muzikant zasloužil. Už jen díky tomu, že stál na samém zrodu Guns n´Roses, kde jej na postu sólového kytaristy nahradil v roce 1985 Slash. Renomé si proto Guns získal až ve své kapele L.A. Guns, kde působil od svého odchodu z Guns n´Roses až do roku 2003, kdy s basistou Mötley Crüe Nikkim Sixxem založil průměrňoučký projekt Brides Of Destruction. Po neúspěchu obou desek se Tracii jal obrážet kluby se svou vlastní sestavou, kterou pojmenoval lapidárně L.A. Guns, nedbaje toho, že L.A. Guns v čele s klasickým zpěvákem Philem Lewisem a bubeníkem Stevem Rileym stále ještě existují a navíc jsou koncertně i albově čilí.
Gunsovi L.A. Guns dopadli tristně. Kapela se zmohla jen na vydání akustického alba „Acoustic Gypsy“ a pak to radši zabalila. Guns je ale zvyklý s neúspěchem bojovat, protože už jej stíhá od doby, kdy jeho původní kapela Guns n´Roses stoupala ke hvězdám a L.A. Guns živořili v jejich stínu. Dnes už Tracii nemá asi nijak velké ambice. Moc dobře ví, jak chutná zklamání a je mu jasné, že platinového úspěchu dosáhne už jen opravdu ztěží.
Jeho nový projekt Tracii Guns´ League Of Gentlemen asi ani takové cíle nemá. Guns prostě se svými kumpány - mezi kterými je i jeho někdejší spoluhráč z Tracii Guns´ L.A. Guns, bubeník Doni Gray - hraje muziku, která formovala jeho hudební směřování koncem osmdesátých let, kdy poprvé uchopil kytaru. Na albu „The First Record“ můžeme proto slyšet vlivy staré americké školy Elvise nebo Jimiho Hendrixe. Nechybí samozřejmě klasici šedesátých let jako Rolling Stones nebo let sedmdesátých Aerosmith.
Většina desky se nese v tomto duchu. Taková „Jealous Of The Rain“ dá vzpomenout na „Wild Horses“ od Rolling Stones, „Sugar Mama“, to jsou zase Aerosmith jako vyšití. „Space And Time“ si zase pohrává s náladami Pink Floyd a „The Witch“ může svou atmosférou evokovat The Doors. Chcete-li blues toho nejčistší střihu, na jaký měl patent třeba Gary Moore, sáhněte po „Saginaw Blues“ a rozhodně se nemůžete spálit. Pochopitelně došlo i na coververze. Taková „One“ od kapely Three Dog Night z roku 1969 rozhodně nepřekvapí (kdysi ji předělali i Dokken), ovšem slavná slaďárna „Without You“ od Badfinger, to už je tvrdší oříšek. Guns a spol. si s ní ovšem poradili nadmíru dobře. Dobře vyzněl i pokus o mainstreamový hit v podobě skladby „The Sound“, což je rozhodně největší pecka desky.
Tracii Guns potěšil. Po nemastných a neslaných Brides Of Destruction a po formě jeho L.A. Guns, koketující až s trapností, konečně přišel s deskou, ze které čiší radost ze hry, nic se nerve přes koleno, hudba je prosta jakýchkoliv urputností a je slyšet, že muzikantům jde od srdce. Uvidíme, zda Gunsovi jeho nadšení pro nový projekt vydrží. Start je to slibný…
|
